Dneska jsme si chtěli přivstat, protože se chceme podívat na koupací jezírka Hierva de Agua (něco jako známé kaskády v Turecku) a jediný přímý autobus jede už v 8:10 (stojí 25 pesos/os). Samozřejmě se nám to nepovedlo a z hostelu jsme se vykopali až v půl desátý. Najednou máme spoustu času, takže jsme se s Květou stavili ve šťávičkarne a rozhodli se zkusit šťávu z betabelu, schválně co to je. Když jsme viděli, jak začíná krájet a ždímat červenou řepu, praštila se Květa do čela: "no jo, to je přece jasný!", prý to zná z latiny, ale vůbec ji to nenapadlo. Naštěstí k nám k tomu vymačkala i pomeranče, ananas a mrkev, takže se to bylo nakonec docela dobrý. V deset jsme stihli autobus do Mitly odkud jezdí kamionety. Jezdí, ale za 25 pesos/os. Stalo jich tam několik připravených. Začali jsme se s nima hádat, že za nějakých 15km přece nebudem platit 25 pesos, ale absolutně nehodlali smlouvat a ještě z nás dělali blbce. Když jsem se ptal ostatních lidí, tak říkali, že se opravdu platí 25 pesos. Kecy! Vyprdli jsme se na kamionetaky a rozhodli se tam dostat levněji. Chytli jsme autobus za 10 pesos až na odbočku k Hierva Agua, odkud je to už jen 7km a dál šli pěšky.
Asi po půl hodince jsme stopli auto, které nás svezlo na korbě až k cíli. Ve vesnici před Hierva de Agua jsme si museli koupit lístek za 10 pesos/os. I když na něm bylo napsáno, že platí i jako vstup do Hierva agua, tak po nás chtěli u vstupu 15 pesos (teď si nejsem jistej, jestli to nebylo dokonce 25), že prý ten za 10 pesos z vesnice je neplatný, a že je to jen za průjezd vesnicí nebo co. No tak to mě teda podrž. Mám v ruce lístek na kterým je výslovně napsáno, že platí i jako vstup a najednou tu neplatí! Nedalo se nic dělat, museli jsme zaplatit znovu. Vzpomněl jsem si, ze kamionetak z Mitly říkal, že on jezdí jinudy a že se tedy 10 pesos s ním platit nemusí. Samozřejmě jsem mu to nevěřil, ale asi na tom něco bude. Takže nás to o moc levněji nevyšlo, bylo to ale zajímavější a hlavně jsme těm židákům kamionetakum nic nezaplatili. Hierva de Agua je o dost chudší na koupání než asi Turecko. Pořádný "bazének" je tu jen jeden a voda v něm je docela studená. Co tu ale bylo nádherný byl asi 3km okruh s různými vyhlídkami. Po absolvování okruhu jsme ještě rádi do studeného bazénku skočili, jaké nám bylo vedro, ale jen na chvilku, dyl se to fakt vydržet nedalo. Bylo už docela pozdě, tak jsem začali shánět dopravu zpátky. Chytli jsme jednoho kamionataka, který si samozřejmě řekl o 25 pesos/os. Byl tu ale sám, takže klidně mohl smlouvat. Cena skončila na 50 za všechny tři, ale prý nikomu ani muk, že jedeme levněji. Zpátky jsme opravdu jeli jinou cestou, takže by jsme cestou sem s kamionetou zbytečných 10 pesos platit nemuseli. V Mitle jsme docela vytuhli. Sháněl jsem se tu totiž po mezcalu, který by tu měl být dobrý a levný, jenže se v tom samozřejmě nevyznám a z flašek s ručně malovaným nápisem "Mezcal" se trochu bojím. Jednou mi dokonce mezcal nabídli jen tak v litrovým kanistru. Nevím, třeba byl dobrý, ale věřte jim, že z toho neoslepnete. Objevili jsme taky pěknou restauracku s levným a dobrým jídlem, takže na autobus do Oaxacy jsme vyrazili až za tmy. Naštěstí hned jel. Cestou na hostel jsme koupili jeden ananas a celyho melouna a udělali si před spaním ovocné hody. Večer jsme si taky uvědomili, že vlastně budem muset brát antimalarika ještě měsíc po návratu a úplně jsme se zhrozili, jestli třeba Silvestr nevyjde na neděli, kdy kvůli antimalarikum nemůžeme pít. Ufff, je to sobota!
Asi po půl hodince jsme stopli auto, které nás svezlo na korbě až k cíli. Ve vesnici před Hierva de Agua jsme si museli koupit lístek za 10 pesos/os. I když na něm bylo napsáno, že platí i jako vstup do Hierva agua, tak po nás chtěli u vstupu 15 pesos (teď si nejsem jistej, jestli to nebylo dokonce 25), že prý ten za 10 pesos z vesnice je neplatný, a že je to jen za průjezd vesnicí nebo co. No tak to mě teda podrž. Mám v ruce lístek na kterým je výslovně napsáno, že platí i jako vstup a najednou tu neplatí! Nedalo se nic dělat, museli jsme zaplatit znovu. Vzpomněl jsem si, ze kamionetak z Mitly říkal, že on jezdí jinudy a že se tedy 10 pesos s ním platit nemusí. Samozřejmě jsem mu to nevěřil, ale asi na tom něco bude. Takže nás to o moc levněji nevyšlo, bylo to ale zajímavější a hlavně jsme těm židákům kamionetakum nic nezaplatili. Hierva de Agua je o dost chudší na koupání než asi Turecko. Pořádný "bazének" je tu jen jeden a voda v něm je docela studená. Co tu ale bylo nádherný byl asi 3km okruh s různými vyhlídkami. Po absolvování okruhu jsme ještě rádi do studeného bazénku skočili, jaké nám bylo vedro, ale jen na chvilku, dyl se to fakt vydržet nedalo. Bylo už docela pozdě, tak jsem začali shánět dopravu zpátky. Chytli jsme jednoho kamionataka, který si samozřejmě řekl o 25 pesos/os. Byl tu ale sám, takže klidně mohl smlouvat. Cena skončila na 50 za všechny tři, ale prý nikomu ani muk, že jedeme levněji. Zpátky jsme opravdu jeli jinou cestou, takže by jsme cestou sem s kamionetou zbytečných 10 pesos platit nemuseli. V Mitle jsme docela vytuhli. Sháněl jsem se tu totiž po mezcalu, který by tu měl být dobrý a levný, jenže se v tom samozřejmě nevyznám a z flašek s ručně malovaným nápisem "Mezcal" se trochu bojím. Jednou mi dokonce mezcal nabídli jen tak v litrovým kanistru. Nevím, třeba byl dobrý, ale věřte jim, že z toho neoslepnete. Objevili jsme taky pěknou restauracku s levným a dobrým jídlem, takže na autobus do Oaxacy jsme vyrazili až za tmy. Naštěstí hned jel. Cestou na hostel jsme koupili jeden ananas a celyho melouna a udělali si před spaním ovocné hody. Večer jsme si taky uvědomili, že vlastně budem muset brát antimalarika ještě měsíc po návratu a úplně jsme se zhrozili, jestli třeba Silvestr nevyjde na neděli, kdy kvůli antimalarikum nemůžeme pít. Ufff, je to sobota!
Žádné komentáře:
Okomentovat