Pršelo celou noc a celé ráno. To jsem zvědavej jak budou vypadat koupací kaskády v Semuc Champey, aby to nedopadlo jako v Mexiku na Agua Azul, kde po dešti byla voda hnědá a ještě jí teklo tolik, že se skoro nikde nedalo koupat. Snídaně v hostelu za 20Q byla opravdu královská: čerstvě vymačkaný pomerančový džus, spousta ovoce, dva lívance s medem, míchaný vajíčka a toasty s máslem a marmeládou. Když jsem všechno spořádal, zeptala se paní domácí, jestli nechci ještě - to je paráda, škoda že už fakt nemůžu. Šel jsem si koupit sváču na cestu a našel jsem krámek, kde prodávali vodu v půllitrových igelitových pytlíkách po půl quetzalu, tak jsem si jich koupil rovnou šest. Autobus do Lanquínu za 40Q, který jsme měli už od včerejška domluvený, pro nás přijel až k hostelu. Cesta začala pěknou, kvalitní silnicí. Poslední úsek silnice byl ale hrozný. Prašná cesta, samá díra, samá skála. Serpentýnama jsme spadli až do džungle v údolí, kde se udělalo vedro a dusno. Do Lanquínu jsme dorazili po jedenáctý. Se španělem Antoniem, který jede do Semuc Champey jen na jeden den, jsme chytli mikrobus, který měl stát 10Q,
ale řidič po nás chtěl 15Q. Antonio se chvilku hádal, ale má naspěch, takže pak na cenu přistoupil. Já jsem řekl, že za 15Q nejedu a vyrazil jsem pěšky. Je to teda 10 kilometrů, snad ještě něco pojede. Když kolem mě mikrobus projížel, zavolal na mě řidič, ať si nastoupím, že zaplatíme dohromady 25Q - Antonio zaplatil uznale svých 15Q, na mě zbylo 10. Dovezl nás až ke vstupu, kde mě skásli o 25Q, ale na mojí padesátiquetzalovku neměli dost na vrácení, takže mi 10Q vrátí až při výstupu - uvidíme! A opravdu, když jsem se už docela pozdě vracel přes vstupní bránu, maník tam pořád byl a peníze mi vrátil. Semuc Champey je opravdu nádherné. Voda přepadává přes nízké kaskády, je hezky čistá a ani není moc studená, vše je v hlubokém údolí porostlém džunglí - prostě romantika. Ve dvou to tu musí být super! Carol kde jsi? Potápěl jsem se alespoň u kamenů na dně jezírek, které byly asi jen ve dvoumetrové hloubce. Některé jsou výš, takže se na ně dá stoupnout nebo i sednout. Byla škoda, že jsem tu neměl své potápěčské brýle, ale dalo se pod vodou v pohodě koukat i bez nich. Nad kaskádama teče silný proud řeky do díry pod skálou a protéká pod všemi jezírky. Spadnout tady do vody asi znamená konečnou. Z jedné strany je převis chráněný plotem, z druhé ale ne, takže se to třeba občas někomu povede. To ale při koupání v jezírkách vůbec netušíte. Na konci voda zase vytéká a vlévá se zpět do řeky. Podle rady od Katji (jedné němky z Tikalu), jsem ještě před západem slunce vylez na vyhlídku Mirador. Byla to docela výška a výhled byl docela špatný kvůli okolním stromům. Kaskády odtud nebyly vidět vůbec. Co se na tom Katje tak líbilo? Těsně před západem jsem se vrátil po silnici na Lanquín asi jeden kilometr k hostelu Las Marías - také doporučený od Katji. Spát ae tu dá buď za 25Q ve společné ložnici nebo za pouhých 10Q v hamaku. Ten ale nemá moskytiéru. Všimnul jsem si, že společné ložnice taky nejsou chráněné, takže to tu asi s komárama nebude tak zlý - ušetřím a budu tedy spát v hamaku. Jsou navíc docela pohodlné. U řeky je pěkná houpačka. Pár lidí se houpalo-koupalo, pár jen tak sedělo na břehu a kecalo. Dal jsem se do řeči s Jenny z Austrálie - moc milá holka. Žila 3 měsíce v Praze. Bydlela kousek od I.P.Pavlovy, takže jsme byli skoro sousedi. Prý se do Prahy ještě jednou vrátí. Chtěla by tam pracovat: vyrábět loutky, tak se třeba ještě uvidíme. Po sedmý je v místní restauraci šťastná hodinka: 3 piva za 25Q, tak jsem toho hned využil. Sedl jsem si ke třem klukům, co sem přijeli na víkend z Guatemala City. Byla s nima hrozná sranda. Vydrželi jsme kecat až do zavíračky. Oni pak ještě koupili sedmičku whisky a tak jsme při svíčkách vydrželi až do půl druhý. Já se pak odvalil do hamaku. Spalo se dobře, akorát jsem v noci trochu klepal kosu. Ale fakt jen trochu. Komáři nebyli žádný!
ale řidič po nás chtěl 15Q. Antonio se chvilku hádal, ale má naspěch, takže pak na cenu přistoupil. Já jsem řekl, že za 15Q nejedu a vyrazil jsem pěšky. Je to teda 10 kilometrů, snad ještě něco pojede. Když kolem mě mikrobus projížel, zavolal na mě řidič, ať si nastoupím, že zaplatíme dohromady 25Q - Antonio zaplatil uznale svých 15Q, na mě zbylo 10. Dovezl nás až ke vstupu, kde mě skásli o 25Q, ale na mojí padesátiquetzalovku neměli dost na vrácení, takže mi 10Q vrátí až při výstupu - uvidíme! A opravdu, když jsem se už docela pozdě vracel přes vstupní bránu, maník tam pořád byl a peníze mi vrátil. Semuc Champey je opravdu nádherné. Voda přepadává přes nízké kaskády, je hezky čistá a ani není moc studená, vše je v hlubokém údolí porostlém džunglí - prostě romantika. Ve dvou to tu musí být super! Carol kde jsi? Potápěl jsem se alespoň u kamenů na dně jezírek, které byly asi jen ve dvoumetrové hloubce. Některé jsou výš, takže se na ně dá stoupnout nebo i sednout. Byla škoda, že jsem tu neměl své potápěčské brýle, ale dalo se pod vodou v pohodě koukat i bez nich. Nad kaskádama teče silný proud řeky do díry pod skálou a protéká pod všemi jezírky. Spadnout tady do vody asi znamená konečnou. Z jedné strany je převis chráněný plotem, z druhé ale ne, takže se to třeba občas někomu povede. To ale při koupání v jezírkách vůbec netušíte. Na konci voda zase vytéká a vlévá se zpět do řeky. Podle rady od Katji (jedné němky z Tikalu), jsem ještě před západem slunce vylez na vyhlídku Mirador. Byla to docela výška a výhled byl docela špatný kvůli okolním stromům. Kaskády odtud nebyly vidět vůbec. Co se na tom Katje tak líbilo? Těsně před západem jsem se vrátil po silnici na Lanquín asi jeden kilometr k hostelu Las Marías - také doporučený od Katji. Spát ae tu dá buď za 25Q ve společné ložnici nebo za pouhých 10Q v hamaku. Ten ale nemá moskytiéru. Všimnul jsem si, že společné ložnice taky nejsou chráněné, takže to tu asi s komárama nebude tak zlý - ušetřím a budu tedy spát v hamaku. Jsou navíc docela pohodlné. U řeky je pěkná houpačka. Pár lidí se houpalo-koupalo, pár jen tak sedělo na břehu a kecalo. Dal jsem se do řeči s Jenny z Austrálie - moc milá holka. Žila 3 měsíce v Praze. Bydlela kousek od I.P.Pavlovy, takže jsme byli skoro sousedi. Prý se do Prahy ještě jednou vrátí. Chtěla by tam pracovat: vyrábět loutky, tak se třeba ještě uvidíme. Po sedmý je v místní restauraci šťastná hodinka: 3 piva za 25Q, tak jsem toho hned využil. Sedl jsem si ke třem klukům, co sem přijeli na víkend z Guatemala City. Byla s nima hrozná sranda. Vydrželi jsme kecat až do zavíračky. Oni pak ještě koupili sedmičku whisky a tak jsme při svíčkách vydrželi až do půl druhý. Já se pak odvalil do hamaku. Spalo se dobře, akorát jsem v noci trochu klepal kosu. Ale fakt jen trochu. Komáři nebyli žádný!
Žádné komentáře:
Okomentovat