Dneska se toho moc zajímavého nestalo. Původně jsme chtěli zajít k Raulově mámě na oběd. Dali jsme si budíka na jedenáctou, ale vstali jsme až ve tři odpoledne (osm ráno guatemalského času - takže jsem vlastně vstal úplně normálně). Než jsme se vyhrabali z baráku, byla už zase tma. K Raulově mámě jsme dojeli metrem. Jeho sestra tam má auto, které si chceme půjčit. Maminka byla příjemná, tichá ženská, očividně velice starostlivá. Dostali jsme najíst - už nevím, co to bylo, ale prý něco typicky madridského nebo alespoň castillského a nebylo to špatný. Odjeli jsme půjčeným autem, stavili se pro Paolu (jedna kamarádka ze včerejška) a šli si nachvilku stoupnout do sportbaru u Pepeho, kde jsme k pivku dostali "zdarma" smažené kuřecí stehýnka.
Moc dlouho jsme se neohřáli, a protože chtěl Raul vypálit nějaké fotky z Guatemaly, vyrazili jsme k Josemu. Jak jsme tak jezdili po Madridu, Raul se každou chvilku divil: "Jéé, tenhle barák se stavil, když jsem před 6 měsíci odjížděl", nebo: "Tahle silnice tu tenkrát vůbec nebyla!" - to se tu toho za šest měsíců změnilo. U Joseho jsme prolítli fotky, nějaké jsem Raulovi přepálil na CDčko a skejsli jsme na televizi, kde zrovna dávali Přátele. Cestou zpátky jsme si koupili telepizzu, stavili se doma pro teplé oblečení a vyrazili do parku Pardo, odkud je prý nádherný výhled na Madrid, že si pizzu sníme tam. Byla ale neskutečná zima a to i když jsme na sobě měli teplé zimní bundy. Pizzu jsme rychle zhltli a mazali zpátky do auta. Cestou domů jsme se stavili pro jednoho kamaráda, kterému Raul říká Teatreo. Kecali jsme o Mexiku, Guatemale a vůbec o všem co viděl Raul za 6 měsíců ve Střední Americe. Po druhý ráno si kluci pustilina videu Hvězdné války (Raul má doma přes 300 kazet!), chvilku jsem koukal s nima a pak šel spát.
Moc dlouho jsme se neohřáli, a protože chtěl Raul vypálit nějaké fotky z Guatemaly, vyrazili jsme k Josemu. Jak jsme tak jezdili po Madridu, Raul se každou chvilku divil: "Jéé, tenhle barák se stavil, když jsem před 6 měsíci odjížděl", nebo: "Tahle silnice tu tenkrát vůbec nebyla!" - to se tu toho za šest měsíců změnilo. U Joseho jsme prolítli fotky, nějaké jsem Raulovi přepálil na CDčko a skejsli jsme na televizi, kde zrovna dávali Přátele. Cestou zpátky jsme si koupili telepizzu, stavili se doma pro teplé oblečení a vyrazili do parku Pardo, odkud je prý nádherný výhled na Madrid, že si pizzu sníme tam. Byla ale neskutečná zima a to i když jsme na sobě měli teplé zimní bundy. Pizzu jsme rychle zhltli a mazali zpátky do auta. Cestou domů jsme se stavili pro jednoho kamaráda, kterému Raul říká Teatreo. Kecali jsme o Mexiku, Guatemale a vůbec o všem co viděl Raul za 6 měsíců ve Střední Americe. Po druhý ráno si kluci pustilina videu Hvězdné války (Raul má doma přes 300 kazet!), chvilku jsem koukal s nima a pak šel spát.