Dnes jsem zacal druhy tyden skoly. Mam novou ucitelku. V patek jsem se totiz ve skole zeptal, jestli je mozne zmenit ucitelku, ze mi kamarad, ktery odjel, doporucil Rosaliu. Asi jsem udelal dobre. Rosalia je takova droboucka, porad se smeje a docela mame i o cem mluvit, takze nemam pocit, ze ji nudim, jako Katu. Dopoledne bylo fakt hezky, tak jsem doufal, ze to vydrzi cely den, ale kdepak. Skoro cele odpoledne zase prselo. Sel jsem na internet - psal jsem denik a spadlo mi to, takze jsem ztratil cely den, kruci. Skola porada akci Niños del lago - deti jezera, dobrovolnickou praci pro studenty -
3x tydne prijde do skoly pak deti z vesnice a studenti je uci anglicky. Sel jsem se na vyuku podivat a dostal jsem jednoho devitileteho kluka, ktereho jsem ucit pocitat a taky jsem ho ucil nejake nove slovicka, ktere jsme si kreslili do sesitu: slunce, mrak, strom, dum, kun a mnoho dalsi nezbytnych veci. Pak jsem sel na internet, pak domu, poslouchal jsem MP3 a propadal depce, ze tu vlastne nemam zadny poradny kamarady. Ostatni tu o vikendu parili, byli na nejakem vylete a tim ze jsem tu nebyl, tak jsem trochu mimo deni. Vecer alespon, jdeme s Kemem (bydli u sestry me mayske mamy) k Ann a Segal, protoze pry v televizi davaji Vecny svit neposvkrnene mysli - super film s Jimem Carrym, jeden z mala, kde hraje vaznou roli. Cestou v San Pedru zase vypnuli proud, takze jsem sel 5 minut uplne potme. Holky nenasli kanal, na kterem mel film jit, takze jsme jen dali jedno pivko, ktere jsem koupil cestou a vyrazili do D NOS na film Butterfly efect - docela ujety, az na konci me doslo, o cem to vlastne bylo, ale jinak fakt zajimavy film!
3x tydne prijde do skoly pak deti z vesnice a studenti je uci anglicky. Sel jsem se na vyuku podivat a dostal jsem jednoho devitileteho kluka, ktereho jsem ucit pocitat a taky jsem ho ucil nejake nove slovicka, ktere jsme si kreslili do sesitu: slunce, mrak, strom, dum, kun a mnoho dalsi nezbytnych veci. Pak jsem sel na internet, pak domu, poslouchal jsem MP3 a propadal depce, ze tu vlastne nemam zadny poradny kamarady. Ostatni tu o vikendu parili, byli na nejakem vylete a tim ze jsem tu nebyl, tak jsem trochu mimo deni. Vecer alespon, jdeme s Kemem (bydli u sestry me mayske mamy) k Ann a Segal, protoze pry v televizi davaji Vecny svit neposvkrnene mysli - super film s Jimem Carrym, jeden z mala, kde hraje vaznou roli. Cestou v San Pedru zase vypnuli proud, takze jsem sel 5 minut uplne potme. Holky nenasli kanal, na kterem mel film jit, takze jsme jen dali jedno pivko, ktere jsem koupil cestou a vyrazili do D NOS na film Butterfly efect - docela ujety, az na konci me doslo, o cem to vlastne bylo, ale jinak fakt zajimavy film!
Po vcerejsku mam zaludek trochu nesvuj, ale kdyz jsem ho zaplacnul tremi smazenymi vajicky s chlebem a cajem, zacal se citit mnohem lip. Vyrazili jsme do mesta hledat autobus do San Pedra, ale v nedeli toho asi moc nejezdi. Kdyz jsme jeli kolem terminalu Rebuli, tak zrovna odjizdel bus do Panajachel odkud se da prejet lodi do San Pedra. Byly teprve dve hodiny, ale zadnym pozdejsim bych to nestihal a buhvi jestli vubec jeste neco jede, takze jsme se museli rychle rozloucit a ja vyrazil na 4 hodinou cestu domu. Autobus projizdel ulicemi Guatemala City a vyberci stal zase ve dverich a volal na lidi "Chima.... Chima... Chimaltenango", coz me trochu znervoznilo, protoze to vypadalo, ze autobus nejede az do Panajachel. Radeji jsme se zeptal lidi okolo, nejdriv mi rekli, ze to jede jen do Chimaltenaga, pak ze az do Panajachel, takze zase vim prd. Sedl si vedle me nejaky chlapek, ktery se na me furt tisknul, tak jsem si ho drzel od tela ostrym loktem - docela mi cumel do penezenky, kdyz jsem platil 18Q, ale radeji s sebou nikdy nenosim vic nez 100Q. V Chimaltenangu si prisedla Hannah - anglicanka, kterou znam ze skoly. Vracela se z Antigua, kde byla na vikend. Docela jsme dobre pokecali, je takova vychrtla a ma to asi z toho, ze je vegetarianka. Za 4 dny odjizdi ze San Pedra, pocestuje tyden po Guatemale, pak bude tyden na Kube a pak leti rovnou domu. Nevedeli jsme, jestli stihnem nejakou lod do San Pedra, protoze jsme do Panajachel dostali az za tmy. Byl jsem rad, ze jestli nam nic nepojede, takze v Panajachel nebudu sam a Hannah asi taky. Nastesti jela jeste jedna lod. Na molu sedeli dalsi dva turisti - izraelci. Cekaji tu uz skoro hodinu. Majitel lodi nam rikal, ze pojede az za dlouho, az prijdou dalsi lidi, ale jestli pry chceme, tak ze za 75Q/os pojede hned. Normalne se plati 20Q, mistni dokonce jen 10Q, tak jsme se mu akorat vysmali. Izraelka uz ale byla docela nervozni, protoze jim pry pred hodinou tvrdil, ze pojede za 20 minut a porad se z nich snazi vytahnout dalsi penize. Kdyz videl, ze mu proste vic nedame, tak nastartoval motor a vyrazili jsme hned na cestu. Docela to frcelo, maximalku jsem nameril skoro 35km/h. Jeli jsme po tme a bylo to hrozne pekny. Na obzoru bylo tusit (uz ne moc videt) sopky pres ktere se valily mraky. Skoda ze nesviti mesic a hvezdy. Kdyz jsme dorazili do San Pedra, zasel jsem na veceri do Alegre pubu, kde uz sedelo par spoluzaku ze skoly. Kazdou nedeli tu hraji kviz s 80 otazkami a zajimavymi alkoholickymi cenami. Nase skupina kupodivu vyhrala (a to taky diky tomu, ze jsem si spravne typnul, jake je anglicke slovo s nejvetsim poctem vyznamu... tata bude urcite vedet, zkuste si i ostatni typnout do komentare :-) Vyherni piva jsem ale musel odmitnout. Kazdou nedeli vecer totiz beru antimalarika (mozna ze tady v horach se skoro evropskou vegetaci zbytecne, ale kdo vi kdy se kam pojedu podivat), a na ne se nesmi pit. Tak snad priste.
Pak jsme si dali jeste jogurtovy jahodovy shake, ktery tu pry Carol kdysi mela a pry byl vybornej. To jsme netusili, ze bude tak drahy, ze nam to skoro zdvojnasobi cenu snidane. Nenechali jsme si tim zkazit naladu a vyrazili do mesta. Byli jsme se podivat do ohromne, ale po zemetreseni nekdy v 18 stoleti dost zborene katedraly. Vubec veskere pamatky tady v Antigua jsou zborene tehdejsim zemetresenim, ktere bylo tak velke, ze zpusobilo ze jinak nejrychleji se vyvijecici mesto se prestehovalo na misto dnesniho Guatemala City. Ted je Antigua turistity nejvic nasvstevovane mesto v Guatemale - je fakt nadherna a ma sve kouzlo. Skoda, ze je zatazeno a nejsou videt impozantni sopky, ktere Antigua obklopuji. Katedrala byla pekna, dokonce se nas ujal i jakysi pruvodce, ktery s nami stravil pres pul hodiny, a kdyz jsem mu pak za to dal spropitne 4Q, tak se moc nadsene netvaril. Carol si zapomnela v aute telefon, ale nechtela otevirat kufr, aby nebylo videt, ze tam mame veci, aby nam auto nekdo nevykradl. Telefon si vyndala az kdyz jsme se vratili z katedraly a kdyz otevrela kuft, musela pak auto preparkovat nekam jinam. Zasli jsme se podivat do jedne zahrady hrozne luxusni restaurace a tam jsme se natahli na houpaci lavicce pod bidylko (doufam, ze se to pise takhle) na kterem sedel papousek. Celkem jich bylo po parku asi 8. Stavili jsme se v supermarketu koupit nejake piti na vecer a taky jidlo na zitrek - chceme zajet na chatu, kterou maji rodice Carol na brehu pacifiku, pry asi hodinu a pul cesty z Guatemala City.
Kolem sedme jsme vyrazili smer mesto - jak tady rikaji Guatemala City. Ridit v Guatemale asi neni zadna sranda. Byla uz uplna tma a stejne na dvouproudovce jezdilo spousta neosvetlenych aut - prejizdi se mezi pruhy bez blikani a kdyz se jede na krizovatce na zelenou, tak se radeji zatroubi, aby jim tam nikdo nevjel z boku na cervnenou. Carol se rozhodla, ze se mnou projede zajimave casti Guatemala City a musim rict, ze jsem docela cumel! Znal jsem zatim jen letiste a zonu 1, coz bylo neco strasnyho - stare domy, bordel, hroznej provoz a hluk. Zony ktere me ukazala Carol vypadali jako v nejakem evropskem nebo spis severoamerickem velkomeste - luxusni vily s velkymi zahradami, nakupni strediska a drahe restaurace a kluby. Jeli jsme ke Carol domu, kde byla nastesti jen sestra a babicka, takze jsem nemusel moc konverzovat. Ukazala mi svuj pekny pokojicek ale pak jsem stejne jsem radeji pockal venku v aute. Barak maji jako krava se zahradou a velkou garazi. Nevim jak zijou ostatni lidi v Guatemala City, ale tohle bylo docela luxusni. Carol se prevlikla a mohli jsme vyrazit k Marii. Taky si chudinka v Antigua zablokovala SIM kartu, protoze netusila, ze ma na PIN jen 3 pokusy, nastesti jsme nasli jeji PUK, takze uz zase muze telefonovat. Kdyz jsme dorazili k Marii (vlastne ne k Marii, ale do bytu nejake kamaradky, ktera slavila narozeniny spolecne s Marii), tak uz tam bylo tak 10 lidi a porad pribyvali dalsi, takze nakonec jich bylo vic nez 20. Ne vsichni se navzajem znali,
takze nejdriv udelali takove skupinky, ktere parili a bavili se samostatne. Ja znal jen Carol a Marii, takze jsem byl zezacatku trochu nesvuj. Moje vodka stolicnaja, kterou jsem na party koupil, padla jako prvni - vsichni ji pili s tonikem. Pak prislo naradu Bacardi s colou. Zabava se pomalicku rozjizdela a nakonec jsem i ja tancoval a bavil se s ostatnima, uz ani nevim jakym jazykem, chvilkama urcite i cesky. Po treti rano nas jeden kamos Marie odvez k ni domu, asi 10 km od Guatemala City. Okamzite jsem po narocnem dni a hlavne narocnem veceru vytuhnul.
<><>tam nejakou praci na internship) a ta me dovedla az do centra. Az ctvrty telefon dokazal precist moji telefonni kartu. Carol prijede do hodinky, tak jsem alespon zapadl na internet a napsal na blog dalsi den. Kdyz prijela ve sve Toyote Corolle (!), zacali jsme hledat hostel, kde by se dalo zaparkovat i auto. Na ulici ho pres noc nechavat nechtela. Stal 75Q pro oba - pokoj i s "koupelnou". Vyrazili jsme do centra do jedne restaurace s typickou guatemalskou kuchyni. Docela se to podobalo ceske omacce s kurecim masem, akorat to bylo v hlubokem taliri jako polivka a prikusovali se k tomu tortily nebo ryze, kterou prinesli zvlast. Docela jsem si pochutnal. Vecer jsme zasli na diskoteku, kde jsme si "zatancovali" salsu :-). Byli jsme oba docela utahany, takze jsme to pred pulnoci zabalili a sli si lehnout. Zitra si prolezem Antigua hezky za svetla (a doufam, ze bez deste).</></></>
No a taky jsem na palmu paril svou oblibenou gamesu "bike or die". Rano ve skole jsem byl docela utahany, ucitelka Kata docela taky. Jednou se zvedla od stolu a prinesla noviny. Myslel jsem, ze hleda priklady na imperfecto, ktere jsme zrovna probirali. Kdyz jsem pochopil, ze si fakt jen tak zacala cist, vzal jsem si taky kousek a zacal louskat jeden clanek. Asi az za 10 minut jsem se zeptal, jestli muzem pokracovat. Zapomel jsem ve skole mikinu, kterou jsem si susil na slunicku a vzpomel si na ni, az kdyz jsem lezel doma a koukal ven jak huste prsi - ta bude vypadat! Vecer byla ve skole diskuse s jednim clovekem, ktery byl za doby obcanske valky uneseny armadou a muceny, aby vyzradil kde se v San Pedru skryvaji protistatni gerily. Docela husty, bylo jich celkem pet a dva z nich muceni neprezili! Na vecer jsme pak zasli do Alegre baru na nejake "road movie" o dvou doktorech, kteri jeli na motorce z Buenos Aires az na sever Peru. Bylo tak narvano, ze jsem si musel sednout na jedine volne misto a to na sedacku za platnem. Mel jsem sice nejpohodlnejsi misto, ale videl jsem vse obracene, takze jsem nemohl cist titulky a argentinske spanelstine se proste nedalo rozumet.
(asi 6 lidi ze skoly) zasli vykoupat na molo do Casa Elena. Ja jsem to jeste nechtel nijak hrotit, uz mi je lip, ale na koupani to zatim neni. Vzal jsem tedy sveho draka, ktereho jsem koupil v Santiagu, ze ho na molu dokoncim a kdyztak i pustim. Molo bylo docela plne, a je fakt, ze vsichni koukali dost divne, kdyz me videli s drakem. Trvalo mi skoro pul hodinky, nez jsem ho dokoncil a vyrobil mu poradny ocas. Prvni let byl uplne excelentni, trval asi 10 minut a drak byl tak 70m vysoko. Druhy let dopadl katastrofou, fouklo tak silne ze drak zacal krouzit a spadl do vody. Skoro vsichni na molu udelali: OOH, NO!!!! a citil jsem jejich hlubokou soustrast :-) Z vody jsem ho vytahnul uplne roztrhaneno. Docela se zatahlo, tak se vsichni z mola sbalili a odesli domu. Ja jsem jeste s kanadanem Kamem sel koupit nove draky, priste budem poustet spolu - precijenom klukovska hravost se projevi v kazdem veku. Vecer zase vypnuli proud zrovna kdyz jsem byl na internetu. Sel jsem domu, povecerel vareny kvetak s mrkni a osprchoval se studenou vodou - tepla tece jen kdyz jde proud (ve sprse je primotop v kropitku sprchy - vypada to dost nebezpecne, ale pamatuju si ze v Brazilii to bylo stejny, nekde i horsi, kdyz z toho dokonce koukali draty jen tak omotane izolackou). Od sesti mel byt ve skole kurz salsy, byl ale zruseny, protoze porad jeste nesel proud. Navic zacalo fakt silne prset, takze jsem cestou domu pekne zmokl - ulicemi tekdy uplne potoky. Po devaty uz jsem byl v posteli a poslouchal dokola 7 MP3jek (Bjork a Anastasia), ktery mam v Tuntovi, zitra si musim nahrat nejake nove - mam tu asi 150 songu na CDcku.
Carol musela na desatou do sveho hostelu, sbalit se a vyrazit domu. Zije a pracuje v Guatemala City, navic studuje, pise nejakou praci a vubec toho ma docela dost. Doprovodil jsem ji do hostelu (sama by netrefila), a ona me ukazala jeden opradu pekny pokojik ve 4 patre s nadhernym vyhledem. Jestli zase prijede, tak si ho pronajmem, a az budem rano snidat, tak se budem houpat v hamaku a koukat na jezero. Rozloucili jsme se a ja si sel sbalit veci ze sveho hostelu, protoze se dneska stehuju do Mayske rodiny, kde budu tyden bydlet. Zitra taky pujdu poprve do skoly, tak se tesim jako maly prvnacek. Potkal jsem Rahoula, zval me (na cigaretu :-) a na pokec, ja musim ale do 12 opustit hostel, takze jsem odmitl, ze se ale urcite nekdy stavim. Do rodiny (Rosy a Bejamina se tremi detmi, bydli tu i nemec Kristof) jsem dorazil chvilku pred obedem, takze mi taky dali najist, i kdyz mi jeste dneska zadne jidlo davat nemuseli. Od pondelka me ale budou normalne zivit. Teda alespon doufam ze normalne. Dneska totiz v jidle pavali kousky neiidentifikovatelneho masa, ale vsechno jsem hrdinne snedl. Pokojicek mam maly, ale pekny a cisty. Zachod je v prizemi jen za plentou, stejna je i sprcha, umyvadlo je jen drez na myti nadobi a prani pradla - voda se nabira miskou z nadrzky vedle drezu. Nebylo mi moc dobre, tak jsem se sel na 3 hodiny natahnout a hezky jsem se prospal. Carol mi mela odpoledne napsat email, tak jsem vyrazil kolem sedmy do restauracky na polivku a pak mrknout na internet. V pul osmy furt nic a ja na ni kontakt nemam, tak uz me napadaly myslenky, jako ze na me email ztratila nebo ho nemuze spravne precist. Sel jsem si lehnout brzo, abych se poradne prospal na zitrejsi skolu. Jeste jsem si prohlidl fotky z fotaku a zavzpominal na dnesni prijemnou snidani.
Pres den jsme chodili po mestecku a valeli se u reky Tajo, ktera mesto obteka skoro jako Vltava Krumlov, vecer jsme zasli na Paellu a courli se nocnim Toledem - v noci je mozna jeste hezci.
Pry se to normalne chodi 2 dny, ale maji sraz s pruvodcem v Santiagu uz v 5:30 a chteji to stihnout za den. Docela bych vyrazil s nima, jestli zjistim, jak se dostat tak brzo rano do Santiaga. Sli jsme na veceri do Alegre pubu. Pousteli zrovna takovej divnej film - hlavni hrdina a vlastne cela jeho rodina a kamaradi se chovali jako uplny blbci. Nejdriv to vypadalo jako hrozna kravina, ale nakonec to byla docela sranda. Pak jsme sli do klubu s zivou muzikou - hrali fakt dobre, takze to bylo fakt prijemny, taky hlavne diky tomu, ze jsem se tam docela sblizil s Carol - ta holka z lodi co vypadala jako mistni (mistni jsou ale obe, jen ta druha na to fakt nevypada - obe jsou z Guatemala City a mluvi uplne v pohode anglicky). S Carol jsem paril cely vecer a kdyz nas pred 1h vyhnali, koupili jsme jeste jedno vinko a vyrazili jsme ke me do hostelu. Byl to velice prijemny a uvolneny vecer... samozrejme ve vsi pocestnosti! Myslim, ze jsem udelal dobre, ze jsem nebyl liny a do Santiaga jel i kdyz se mi fakt nechtelo!
spanesky nebo lamanou anglictinou, tak jsme spolu vyrazili na hamburger (za 25Q) do Alegre pubu. Je to docela drahy, ale zase s poradnou porci masa a hranolkama. Cestou ze svaciny jsem se stavil v Casa Elena. Holky zrovna sli na veceri, domluvili jsme na vecer karty a pivko u nich v hostelu. Naucil jsem je volny zoliky alias autobus a docela se jim to zalibilo a taky me docela roznesly na kopytech :-( Moc jsme to neprotahovali, holky brzo rano odjizdi, takze jsem byl uz ve 12 v posteli meho noveho hostylku pouhe 2 minuty od Casa Elena - to je pohodicka :-)
testoviny (za 3Q) s pastikou. Byly dobry - radeji jsem nechaval vodu nejdriv 10 minut prevarit, nez jsem do ni hodil testoviny - ale to uz jsem asi paranoidni. Kdyz jsem se vecer stavil v Casa Elena, potkal jsem nemky zrovna na odchodu, tak jsem vyrazil s nima na veceri do restaurace D'NOS. Dal jsem si svoje prvni masity jidlo - kureci sote s ryzi (za 28Q). Pak jsme se premistili do nasi oblibne restaurace Alegre, kde nas mile prekvapili nabidkou 3 piva za cenu 2. Prisedli si k nam nejaky izraelci a zacali balit nemky. Sli jsme na hodku k nim, kde jsme vypili vinko. Vecer zkoncil v Casa Elena nocni koupeli v jezere - prekvapilo me, jak je teple, ostatni rikaji, ze je osvezujici :-) Usnul jsem pak na hodku v jednom z hamaku, kterych par v Casa Elena vysi, a kdyz jsem se kolem treti vzbudil, vyrazil jsem do postele.
Pedru a dame si treba sraz ve ctyri a zajdem na jidlo. Nasel jsem v centru bankomat a vybral 500Q. Vratil jsem se do sveho hostelu, poslouchal MP3ky (Bjork mi zpivala: All is full of love), cumel do stropu a premyslel, co ja tu vlastne budu 3 mesice delat. Ty zacatky jsou vzdycky tezky a cloveku to trochu leze na mozek. Sel jsem na chvilku na internet, ale za zady mi skoro celou dobu rozsafne telefonoval nejaky izraelec "chrhl... rchlara... hrchla... hrach" , takze me to akorat pekne nastvalo. Vratil jsem se jeste do hostelu, zaplatil dalsi 2 noci (36Q), hodil sprsku a prevliknul se na vecer. Na strese pousteli deti draky - to tu delaji docela casto - videl jsem je, uz kdyz jsem prijizdel lodi a prislo mi to hrozne sympaticky :-) Tak jsem s nima prohodil par slov a okoukl, jak je jejich drak udelany a jake na ne maji provazky, protoze jim lital fakt hodne vysko. Po ctvrte jsem dorazil do Casa Elena za holkama (cestou jsem objevil restaurante Tintin, ktery byl vyzdobeny docela verohodnymi obrazky Tintina u jezera Atitlan :-). Sedeli opet na terase a hrali Whist. Byl tam s nima i "vtipny" holandan Martin, pak jeste spanel Juan a nemec, taky Martin.
Zasli jsme s holkama do Alegre baru na jidlo (dal jsem si opekane brambory se zeleninou za 21Q, a docela jsem si pochutnal). Nemec Martin dorazil az pozdeji, dal si nejaky jidlo na ulici. Je to o dost levnejsi a pry i docela bezpecny - po stredni americe cestuje uz nekolik mesicu a strevni problemy mel jenom jednou, zato pry docela poradny - pry asi po zmrzline, kterou koupil na ulici - uz nikdy vic. Docela dobre jsem s nim pokecal - uz byl na sopce San Pedro, ktera je hned za vesnici (ale je to 1550m prevyseni), a tak predbezne jsme naplanovali, ze by jsme tam spolu mohli nekdy vyrazit. Budto se pry musi zaplatit 100Q za pruvodce nebo se musi vyrazit ve 4 rano a obejit vstupni branu. On pry sel s nejakou partickou ve 4 rano zadarmo. Jinak v hospode byla docela nuda. Vsichni byli po vcerejsku docela unaveny a nebylo moc o cem mluvit. Pak primo v hospode promitali na platno film "Lader 49". Sli jsme se pak podivat na diskoteku, ktera byla slyset az do hospody. Parili tam skoro jenom izraelci, nevim, kde se jich tu tolik vzalo. Holky docela pekny. My jsme ale dali jen jedno pivko a po 12 jsme sli spat.
Taky tu nejsou prechody pro chodce a lidi proste prebihaj kde chtej a jak chtej. Kdyz jsem potreboval prebehnout jednu rusnou triproudovku, tak jsem si radeji pockal, az pujde nejaky domorodec a prebehl jsem hezky s nim. Nahodou jsem objevil dulezity orientacni bod - krizovatku calle 21 a avenida 2 a po dvou blokach nahodou objevil, ze stojim vedle autobusaku Rebuli. Teda on je to spis takovy dvorek, kde stoji na sebe namackane 3 autobusy. Bus jede az 11:30, ne kazdou hodinu, jak nam rekli v hostelu, takze musim hodinu a pul cekat. Na autobusaku stoji ochranka s brokovnici a nabojema za opaskem - kdyz ale prisej jeden chlapek, zreme mistni bavic, zacal ochrance brat brokovnici a hrat si s ni! Ten chudak z ochrany byl jako maly kluk, kteremu berou hracku. Sedl jsem si na lavicku a snazil se hlidat vsechny my veci. Kdyz jsem sel na zachod (mimochodem dost odpornej) asi jen 5 metru od me lavicky, privazal jsem k ni batoh za popruh. Kdyz jsem se za necelou pulminutku vratil, batoh tam sice porad byl, az pozdeji jsem si ale vsiml, ze mam utrzeny roh karimatky - nevim jestli mi chteli sebrat cely batoh nebo si z nej odnest jen suvenyr. Taky mi chteli hodit batoh na strechu, kam vazali ostatni velky zavazadla, ale trval jsem na tom, ze si ho vezmu s sebou dovnitr - nastesti se mi pak vesel nad sedacku. Odjezd byl kupodivu vcas. Behem jizdy po Guatemala City stal v prednich dverich chlapek a volal na lidi na chodniku "Pana, Panajachel". Kdyz si nekdo na autobus mavnul, tak se mu zastavilo. Pribyvali novi cestujici a taky nastupovali a vystupovali odchodnici se vsim moznym - nekdy meli i proslov k tomu, jak bajecne je to co prodavaji a vsechno predvadeli - dokonce i zubni pastu, vytlacil jeden obchodnik trochu z tuby, aby lidi videli, jakou ma bajecnou barvu :-) Kdyz jsme vyjeli z Guatemala City a autobus zacal prudce stoupat do kopcu okolo mesta, zacal se mezi lidma prodirat vyberci jizdneho - 18Q za skoro ctyrhodinovou jizdu, dobre ne? Za mnou sedela jedna nemka, ktera nemela zadne Quetzaly (dnes prijela z Mexika a mela jen dolary a pesos), tak jsem ji pujcil dvacku, s tim, ze mi to v San Pedru vrati, jestli se potkame. Docela jsem cumel, jak kvalitni tu maji silnice! V Panajachel jsem skoro nestihnul vystoupit, ale ostatni lidi zacali volat a piskat na ridice, aby pockal. Cestou k jezeru (asi jen 3 minuty od zastavky) na me z dalky volal jeden kluk, "San Pedro?", dovedl me k lodicce (male ale s 75konovym motorem) a skasnul o 20Q. To mi prislo dost, podle pruvodce to melo stat mezi 6 a 15, ale koukal jsem, ze ostatni plati stejne. Jeste asi 10 minut jsme se na lodi houpali privazany k molu a pak vyrazili napric jezerem.
Byly docela velky vlny, ale stejne to s clunem pral, co to slo, takze to s nama pekne cloumalo. Obas ve vode plavaly kameny, nekdy bylo slyset, jak bouchli do lodi, nekdy jich bylo tolik, ze je musel objizdet - vubec nechapu, kde se tam vzaly a jak to, ze plavou!? V San Pedru si me hned v pristavu odchytl nahanec do hostelu a skol spanelstiny a zacal mi vnucovat ty "nejlepsi". Sel jsem ale rovnou do hostalu Casa Elena, ktery jsem videl uz z lodi. Holky tam nebyly a ani nikdo nevedel, jestli vcera nejaky tri nemky dorazili. Sel jsem tedy hledat skolu 
Zasel jsem na internet, kde jsem mel email od Anji, ze budou vecer v Alegre pubu, ze maji akci cuba libre za 3Q. Vyrazil jsem az po sedmy hodine a uz byla uplna tma. Navic po ceste zniceho nic vypli proud v celem San Pedru, takze jsem toho moc nevidel, jen jsem potkaval lidi se svickama - asi jsou tu na to zvykli :-) Docela jsem bloudil, ptal se, kde je Alegre pub a skoro nikdo to nevedel, tak jsem proste sel a sel, az jsem dorazil (nevim jak) do pristavu a hle, Alegre pub. Holky tam byly a meli hroznou radost, ze me vidi (uz taky meli v sobe nekolik cuba libre :-). Bylo to docela fajn, kecali jsme, hrali jsme karty (nejakej Whist, ci co) a pili pivko (1 litr za 26Q - docela drahy, ze!) Prisedl si k nam jeden holandan - Martin a byl "hrozne vtipnej". Pak jsme jeste zasli na diskoteku, kde krome nas skoro nikdo nebyl, a kolem 3 jsem vyrazil zpet do Casa Rosario. Dneska se toho stalo docela dost, ze? Slibuju, ze priste to bude strucnejsi :-)
Hostel je docela "cisty", pokoj ma okno do chodby nad schodiste. Je tu i nejaka kuchyne, ale zatim nevim jestli tam smim. Sel jsem nakoupit nejake bezpecne jidlo - nechci riskovat zaludecni problemy na zitrejsi cestu do San Pedra. Nasel jsem supermarket, ktery vypada skoro jako evropsky a mel i docela evropske ceny - tedy bylo v nem docela draho: galon vody 7Q, toustovy chelba 12Q, dzem 8Q. Trziste se mi ale riskovat nechtelo. Vratil jsem se zpet do hostelu, dokud je svetlo, v noci bych tu na ulici urcite nevylez, a dal si svou vybornou svacinu - dokonce jsem si mohl toustak otoustovat v toustovaci. Byl jsem rad za svou ceskou buckovou pastiku, kterou jsem do Guatemaly propasoval - a to se ji Kacka hrozne smala :-) Chtel jsem si odpocinout na pokoji a pak jeste vyrazit na internet v hostelu za 10Q/hod, ale uplne jsem vytuhnul a probudil se v 5 rano.
Tak treba jestlipak vite, kolik spotrebuje paliva za hodinu letu (je to stredni letadlo, ktere pobere 149 pasazeru). Zkuste si tipnout do komentare - a nepodvadejte - treba, ze to najdete na internetu :-) V Londyne jsem mel 5 hodin casu, tak jsem si na terminalu nasel klidne mistecko se sedackami, na ktere se dalo natahnout a dal jsem si 20. Probudila me letistni hlidka, jestli jsem OK, jestli vim kolik je hodin a v kolik mi leti letadlo. Omluvili se za vyruseni, poprali stastny let a at se klidne zase natahnu :-) V letadle (Jumbo :-) na mem miste sedela zenska, nic nerekla a jen ukazala na misto v druhe ulicce, ze pry sedim tam, nechal jsem to byt, ale stve me to - nakonec se z ni vyklubala slovenka, ale nastvala me, tak jsem se s ni nebavil, ona asi ani nevedela, ze jsem cech. Sedeli jsme na letisti v letadle jeste pres dve hodiny, protoze se resil nejaky technicky problem - hruza, pak jeste 9 hodin letu. Alespon jsem se podival na film Madagaskar - docela dobry a Mr. and Mrs. Smith - pekna blbost. Kvuli spozdeni jsem mel v Mexiku jen 20 minut na prestup! Znamenalo to ale jen prejit k vedlejsimu gatu, nechat si napsat palubni vstupenku (jen tak obycejnou tuzkou na ni nacmarala moje jmeno a cislo sedala), takze to zabralo jen 5 minut. To jsem jeste doufal, ze batoh to taky stihnul. Nestihnul. Na letisti v Guatemala City trochu jsem trochu zmatkoval, protoze jsem musel vyridit zpozdene zavazadlo a navic na me mel venku cekat odvoz do hostelu - necekal. Nastesti mi chlapek, co mi vyrizuje batoh zavolal do hostelu a za 5 minut na me cekal vysmaty domorodec s autem. Hostel byl docela pekny, v kuchyni sedeli dva (asi) evropani, ale ani neodpovedeli na muj pozdrav. Mohl jsem na 10 minut zdarma na internet, tak jsem napsal domu email o stastnem doletu a bez sprchy se vrhnul do postele.
Koukal jsem do GPSky a Madrid je docela vysoko... skoro 700 m.n.m! Byl jsem z toho docela uneseny (takova Rokytnice ma "jen" 550mnm), ale Kacku to zas tak nebralo :-( Po kratke opalovacce v zavetri jsme se jeli podivat na Avenidu Ameriku, odkud zitra rano pojedu na letiste, trochu to tam omrknout odkud a kdy opravdu ten ranni autobus jezdi. Pujcil jsem si od Kacky 40euro, pro pripad, ze by to rano nevyslo a musel bych si vzit taxika. Vratim, az se vratim, slibuju ;-) Pak jsme se sli jeste projit k "mrakodrapum", podel ministerstev, a fotbaloveho stadionu, ale nic moc. Zahlidl jsem ale z dalky Torres Kio na Plaza Castilla, o kterych jsem kdysi videl porad v televizi a uplne me uchvatili - takove novodobe sikme veze v Pise, takze jsem se k nim musel bezet podivat. Pote jsme cely zdrchany dorazili zpet do hostelu, dali sprchu a odpocinek. Navecer jsme zasli na internet (za 1,20euro/h :-), na kebab tam co vcera (Kacka chtela sice pizzu, ale jednak v pizzerii bylo uplne prazdno a navic kdyz jsme si strihali, jestli na kebab nebo na pizzu, tak jsem vyhral - kamen byl silnejsi nez nuzky ;-) Do desiti jsme pak sedli na chodnik na namesticku u metra Chueca (tam co vcera), popijeli sangrii ze supermarketu, kecali a pozorovali nocni zivot. V pul jedenacty jsem byl v posteli s dulezitym ukolem - vyspat se na zitrejsi narocny trojlet do Guatemaly.
Skoncili jsme v hostelu na Calle Infantas s vyhlidkou do ulice (jak se pozdeji ukazalo opet pekne rusne, hlavne v nocnich hodinach) za 20/os/noc. Meli i za 15, ale bez oken, tak jsme si radeji 5 euro priplatili. Ve ctyri hodiny vyrazime do centra - potkavame par homosexualu (kousek od jejich oblastni bydlime), spoustu slapek, ale nakonec se dostavame ke kralovskemu palaci. V parku za nim jsme si nachvilku odpocinuli a hlavne si dali svacu. V infocentru jsem se zeptal na bus na letiste v nedeli brzo rano (v 5 hodin!) a zdal se to byt docela problem - metro nejezdi, nocnim autobusum po zkusenostech z Malagy neverim. Pan v infocentru je ale velice ochotny, a nakonec to vymyslime tak, ze pujdu pesky asi 3km na Avenidu Ameriku odkud v 5:20 jezdi (doufejme ze jisty) autobus 200 az na letiste. Vecer jsme vysli do ulic, dali si v homosexualni ctvrti pivko na chodniku a pred 12 jsme mrtvi padli do postele.
Kacce to prislo dost ulitli, ale stejne jsme se po nich svezli a dosli mesteckem az k mostu Puente de san Martin pres reku rio Tajo, ktera obteka Toledo. Zpatky jsme sli podel reky (s malou svacinkou na brehu) a zamirili zpet do centra ke Katedrale. Vstup byla docela drahy (5,5euro/os.), navic se nedalo vylezt na vez, tak jsme se na to vyprdli a sli si odpocinout domu (super, ze to mame kousek z centra). Kacka se po ceste asi na 40 minut kousla ve svem oblibenem kramku s oblecenim: Zara.Vecer jsme chteli vylez na vyhlidku na Toledo z druhe strany reky (asi od hotelu Parador), ale v jeste v centru jsme to vzdali a pockali si na detskem hristi v houpackach s pivkem San Miguel na zapad slunce. Jeden deda se tam od nas chtel napit nasi vody, trochu jsme nevedeli, jestli se po nem jeste muzem s flasky jeste pit, ale po dukladne dezinfekci zizen zvitezila. Vecer jsme si zasli do mesta na veceri. Na plaza Mayor jsme si dali kazdy jednu Paellu (8euro) a dohromady 1,5l Sangrie (7euro). Jidla bylo az az. Pak jsme jeste zasli na pivko do preklimatizovane hospudky se sochou dona Quijota ve vyloze. Po 12 jsem ulehali ve svem hostylku s peknym vyhledem ale na pomerne rusnou ulici.