Ráno jsme se stavili na snídani u stánku, dali si nastojáka nějakou místní bábovku a kafe, v pekárně nakoupili něco na cestu a vyrazili. Začalo to pěkným prdakem hned za vesnicí, takže jsme dělali docela často pauzu na odpočinek. Údolí, ve kterém leží vesnička Todos Santos (všichni svatí), je ale nádherné, takže alespoň bylo na co koukat. Cesta byla docela kvalitní, nastoupali jsme během hodinky a půl docela velké převýšení až k vesničce na hřebenu, myslím, že je jmenovala Chichim. Zkoušeli jsme používat mamský pozdrav "Tin tai", který se včera Jim (náš vůdce, newyorkčan - ten co včera smažil torily) naučil, ale vůbec to na místní nefungovalo, takže bůhví, co to znamená. Zahlídli jsme otevřený krámek, tak jsme si dali každý fantu za 3Q a nějaké chipsy. Přišla tam taky jedna malá holcicika a sháněla se po prodavačce. Zkoušeli jsme se s ní bavit, ale odpovídala úplně nahodile buďto "si" s úsměvem, nebo s vyděšenýma očima "no!". Vůbec nevím, co nám rozuměla.
Pokračovali jsme vesničkou dál. Přesně takhle nějak jsem si představoval guatemalskou horskou vesničku (jsme ve výšce 2500mnm). Polorozpadlé chýše, chalpi pracující na poličkách (asi bramborových, kukuřice už jim asi v tyhle výšce neroste), mávají na nás a smějí se, ženský nosí na hlavě džbány s vodou. Došli jsme až na výhled na další údolí a viděli jsme, proč se to tu jmenuje "brána do nebe". Zem jakoby tu končila a za ní hluboké údolí ve kterých se válely mraky hluboko po nama. Prý tady odněkud má jezdit autobus do Huehuetenanga, že bych se nemusel vracet zpět do Todos Santos, a opravdu jsme objevili kamionetu, která právě dojížděla do Tres Caminos, odkud už chytnu přímý bus do Huehue. Ten byl ale pěkně narvaný. Naštěstí lidí začali v dalších vesnicích vyspovat, takže jsem si dokonce sedl. Z Huehuetenanga už toho jezdí hodně, takže nebyl problém se ještě za světla dostat zpět do Xela. V hostelu Casa Angertina jsem potkal Nikol se sestrou a kamarádkou Katkou - to je náhoda. Jdou na nějakou benefiční večeři, kterou pořádá místní turistická organizace Quetzaltrekers na podporu děti v Xela. Já jsem si navařil večeři v podobě těstovin se sýrem, cibuli a avokádem. Zbytek večera a velký kus noci jsem strávil na levném Xelskem interentu a taky jsem si tu vypálil fotky na CD za pouhých 12Q.
Pokračovali jsme vesničkou dál. Přesně takhle nějak jsem si představoval guatemalskou horskou vesničku (jsme ve výšce 2500mnm). Polorozpadlé chýše, chalpi pracující na poličkách (asi bramborových, kukuřice už jim asi v tyhle výšce neroste), mávají na nás a smějí se, ženský nosí na hlavě džbány s vodou. Došli jsme až na výhled na další údolí a viděli jsme, proč se to tu jmenuje "brána do nebe". Zem jakoby tu končila a za ní hluboké údolí ve kterých se válely mraky hluboko po nama. Prý tady odněkud má jezdit autobus do Huehuetenanga, že bych se nemusel vracet zpět do Todos Santos, a opravdu jsme objevili kamionetu, která právě dojížděla do Tres Caminos, odkud už chytnu přímý bus do Huehue. Ten byl ale pěkně narvaný. Naštěstí lidí začali v dalších vesnicích vyspovat, takže jsem si dokonce sedl. Z Huehuetenanga už toho jezdí hodně, takže nebyl problém se ještě za světla dostat zpět do Xela. V hostelu Casa Angertina jsem potkal Nikol se sestrou a kamarádkou Katkou - to je náhoda. Jdou na nějakou benefiční večeři, kterou pořádá místní turistická organizace Quetzaltrekers na podporu děti v Xela. Já jsem si navařil večeři v podobě těstovin se sýrem, cibuli a avokádem. Zbytek večera a velký kus noci jsem strávil na levném Xelskem interentu a taky jsem si tu vypálil fotky na CD za pouhých 12Q.
Žádné komentáře:
Okomentovat