Dneska odpoledne jsem chtěl zajet do Santiaga na vánoční nákupy. Sunj pojede asi taky, takže jsme si domuvili sraz na molu na půl jedenáctou, kdy má odjiždět loď. Šel jsem se ještě projít po San Pedru abych mohl v Santiagu porovnat ceny a nekupovat něco zbytečně draho. Při té příležitosti jsem objevil nálevnu, kde prodávali místní pálenku Aguadiente Quetzalteca especial 38%, kterou jsem viděl v Xela. Dvoudecková placatice stála jen 7Q, tak jsem jednu na zkoušku koupil a nebylo to vůbec špatný. Chutná trochu jako vodka. Ožralí chlapi v nálevně prosili, ať jim taky jednu koupím, ale mě přišlo, že už maj nakoupíno až až, a to je jedenáct hodin! Ve čtvrt mi zavolal Sunj, že už je na molu, a že prý loď za chvilku odjíždí. Hodil jsem sebou, ale loď už jsem nestihl a další má jet za hodinu. Chtěl jsem si na tu hodinku půjčit za 5Q kajak a trochu se projet. Maník z půjčovny mi ale říkal, že se dá na kajaku dojet až do Santiaga a že jemu to trvá hodinku. OK, proč to nezkusit, loď do Santiaga podražila na 15Q - před dvěma měsíci po mě chtěli 10Q a místí platili dokonce jen 5. Na celý den stojí kajak 25Q a prý se v ho Santiagu nemusím bát nechat na molu a jít se projít do města. Kajak byl starý, dřevěný, pádlo bylo jen hliníková tyč na koncích s listy spatlanými z epoxidu bez tkaniny, které byly navíc rovnoběžně. Bylo docela těžký si na to zvyknout a doufám, že se neutopím, až zase vlezu na kajak s pravým pádlem. Už po půl hodině jízdy mi bylo jasný, že to za hodinku nedám, ale potupně se nevrátil se mi nechtělo. Navíc v druhé půlce proti mně začal foukat vítr a dělaly se nepříjemné vlny, takže jsem do Santiaga dorazil až za dvě hodiny a měl jsem toho plné zuby. Zpátky po větru to snad půjde samo. Kajak jsem vytáhl mezi ostatní lodě, pádlo schoval do jednoho občerstvení u vody a celý hladový si sedl do comedoru u hlavní třídy. Objednal jsem si jídlo a seběhl se na mě dav prodejkyň všeho možnýho. Docela se s nimi dalo smlouvat, takže jsem nakonec i pár věcí koupil. Obevil mě Sunj, který tu už přes dvě hodiny chodí, nakupuje a už se trochu vyzná v cenách, takže jsme na další nákupy vyrazili spolu.
Ze začátku (hlavně u pivka v comedoru) mě to docela bavilo, pak už jsem ale začal být unavený ustavičným smlouváním - obchodníci vždycky začnou na nesmyslně vysokých cenách a trvá dlouho, než sleví na rozumnou cenu. Něco jsem ale nakoupil. Část mi pomohl Sunj odvézt na lodi, část jsem si odvezl zpátky v kajaku. Vítr i vlny jsem měl tentokrát do zad, takže to bylo velice příjemné, ale čas jsem pod hodinu nedostal. Večer jsem si v San Pedru vyzvedl nějaké věci, které jsem si nechal za 8Q vyprat (bylo toho málo) a cestou domů jsem si na zítřejší cestu koupil nějaký chleba. Tu holku, co ho prodává znám už z dřívěška, vždycky sedí na zídce u chodníku, na klíně košík a volá na lidi: "Hay pan! Pan de canela, pan de coco, pan de banana! Quiere pan?". Neměla drobné, takže s mojí stoquetzalovkou někam doběhla, ať jí prý košík na chvilku pohlídám. Jak jsem tak seděl s košíkem na klíně a čekal, tak jsem taky začal na lidi volat "hay pan", všichni z toho měli hroznou srandu, ale nakonec jsem jeden chleba prodal - kokosový za 6Q. Zítra vyrážíme s korejcem na trh do Chichicastenanga. Pojedeme autobusem v 6 ráno, takže jsem si už večer sbalil batoh, ať jsem na ráno připravený a můžu si pospat až do 5:30. Po dnešním nákupu se mi docela nafouknul a ztěšknul. Ulehčil jsem mu alespoň trošku tím, že jsem zahodil svoje sandály, které se mi dneska v Santiagu rozpady. Snad to bez nich ten poslední týden nějak vydžím.
Ze začátku (hlavně u pivka v comedoru) mě to docela bavilo, pak už jsem ale začal být unavený ustavičným smlouváním - obchodníci vždycky začnou na nesmyslně vysokých cenách a trvá dlouho, než sleví na rozumnou cenu. Něco jsem ale nakoupil. Část mi pomohl Sunj odvézt na lodi, část jsem si odvezl zpátky v kajaku. Vítr i vlny jsem měl tentokrát do zad, takže to bylo velice příjemné, ale čas jsem pod hodinu nedostal. Večer jsem si v San Pedru vyzvedl nějaké věci, které jsem si nechal za 8Q vyprat (bylo toho málo) a cestou domů jsem si na zítřejší cestu koupil nějaký chleba. Tu holku, co ho prodává znám už z dřívěška, vždycky sedí na zídce u chodníku, na klíně košík a volá na lidi: "Hay pan! Pan de canela, pan de coco, pan de banana! Quiere pan?". Neměla drobné, takže s mojí stoquetzalovkou někam doběhla, ať jí prý košík na chvilku pohlídám. Jak jsem tak seděl s košíkem na klíně a čekal, tak jsem taky začal na lidi volat "hay pan", všichni z toho měli hroznou srandu, ale nakonec jsem jeden chleba prodal - kokosový za 6Q. Zítra vyrážíme s korejcem na trh do Chichicastenanga. Pojedeme autobusem v 6 ráno, takže jsem si už večer sbalil batoh, ať jsem na ráno připravený a můžu si pospat až do 5:30. Po dnešním nákupu se mi docela nafouknul a ztěšknul. Ulehčil jsem mu alespoň trošku tím, že jsem zahodil svoje sandály, které se mi dneska v Santiagu rozpady. Snad to bez nich ten poslední týden nějak vydžím.
Žádné komentáře:
Okomentovat