pondělí 5. prosince 2005

pondělí 28.11. Volcan Santa Maria

Včera, když jsem zjišťoval nějaké podrobnosti o výstupu na Volcan Santa Maria (tyčí se hned za Xelou, z centra je bohužel skoro celá zakryta jedním pidikopeckem) jsem potkal němku Janu, která na dnešek ještě se dvěma kamarády Santa Marii plánovala, takže jsem se k nim přidal. Stojí to 80/os na průvodce (docela dost) a 20/os za taxík v 5:30 ráno. Po šesté jsme dorazili do Lano del Pino (nebo tak nějak) odkud začíná trek na tu jejich přerostlou Milešovku. Šlo se výšky 2500mnm do 3770mnm - proti Volcan del Agua pohoda :-) Cesta byla docela jednoduchá, snad jen na jednom místě bych asi bloudil, takže jsem přemýšlel, jestli to nebylo lepší jít zadarmo bez průvodce. S kanadanem Robem a němcem Ulim byla ale docela sranda, jen Jana nás trochu brzdila. Šla jen v teniskách, s taškou přes rameno a v jedny ruce nesla 1,5 litrovou vodu. Na pár místech to dost klouzalo, takže měla docela problémy. Na vrchol jsme se dostali někdy po desáté. Výhled byl úplně úchvatný. Na jedné straně jsem poznal všechny sopky okolo Atitlanu, za nimi Volcan Fuego, Acatenango a ještě dál (93km daleko, dekuju, GPSko :-) kousíček Aguy. Na druhé straně severní hory, na třetí v údolí ohromnou Xelu a na čtvrté bouřící Santiaguito - aktivni pidisopečka, která je na boku Santa Marie, ale schopná erupcí, které obcas vypustí oblak prachu jako malá atomovka. Seděli jsme na vrcholu skoro 2 hodiny, a klidně bych tam vydržel dyl, ale průvodce nás hnal dolů. Měl jsem se na něj vyprdnout a ještě nahoře chvilku vydržet, protože jsme stejně kvůli klouzající Janě sestupovali hrozně pomalu, takže bych je v pohodě dohonil. Zpět z Lano del Pino jsme jeli za 2Q chicken busem.
Skočil jsem si do bankomatu a Ben - jeden anglican, takový typek s dredy, ale hrozně v pohodě, mi poradil bankomat banky Indrustrial na hlavním náměstí, kde se kartou jenom projíždí, což je mi po problémech s kartou v Palenque o dost sympatičtější. Na večer jsem se zašel podívat za Ulim a Robem do restaurace Blue Angel, kam prý chodí skoro každý den. Byli po dnešku hrozně utahaný, takže šli po půl hodině domů. Původně jsem si tam chtěl dát jídlo, ale pak jsem raději skočil do Cantiny de Leon, kterou jsem objevil včera večer kousíček od hostelu. Je to takový krámek s jedním stolečkem a s kuchyňkou, kde vám uvaří jedna hrozně milá starší paní, na co si vzpomenete. Včera mi treba udělala svačinu na dnešek - tři tousty s fazolema a smaženým vajíčkem. Dneska jsem si dal currasco s ryzí (mnam) a zapil to pivem Brahva, vše za 19Q. Pokecal jsem tam se dvěma australanama, který seděli u stolu a hráli si s místníma malýma dětma, a vůbec to bylo hrozně fajn - určitě zajímavější než v komerčním turistickem Blue Angel. Na hostelu jsem postrádal plavky a ručník, který jsem si nechal sušit na zábradlí. Po usilovném pátrání jsem je objevil namočené v kýblu prádla. OK, prý to vše zítra ráno najdu vyprané na šňůře. Vida, škoda že mi nesebrali i tričko a ponožky.

Žádné komentáře:

Okomentovat