Spousta lidí z hostelu se dneska jede podívat do Chichicastenanga na ohromný trh, který se tu koná dvakrát týdne (neděle, čtvrtek) Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, jestli nejet s nima, ale jednak se nechci vnucovat a jednak mi ani dneska nepřijdou moc sympatický, ale možná byde chyba u mě. Raději tedy dnes pojedu na termální prameny Fuente Georginas. Do Chichi zajedu asi ve ctvrek cestou z Xela. Nejdřív jsem dojel autobusem do Zunilu (myslím, že jezdí z rohu avenidy 9 s calle 10, stoji 3,5Q) a tam chytl kamionetu (2Q) do Aguas Amargas. Fuente
Georgias jsou prý totiž zničeny po hurikánu Stan, navíc je tam doprava komplikovanější a dražší, takže to asi nemá cenu zkoušet. Kamioneta mě vyhodila na odbočce do Aguas Amargas a poslední kilometr jsem šel pěšky. Asi jsem si to představoval trochu jinak, trochu víc přírodněji. Jsou to dva betonový bazény na konci údolí. Jeden z nich je úplně rozbitý, okolo druhýho se pořád valí pár ohromných kamenů. Jeden chlápek mi říkal... tenhle kámen je po zemětřesení před x lety, tenhle je po hurikánu Mitch z roku 98, no a tenhle je letos nový od hurikánu Stan. Jinak okolí je opravdu nádherné. Bazénky jsou pod vysokou skálou na konci údolí plného bujné vegetace a ven z údolí je vidět vrcholek sopky Santa Maria. Byla sranda jak místní lidí v bazénku zkoušeli polavat. Oni to tu asi moc neumí. Jeden kluk se nadechl, lehl si do vody, a chvilku plácal rukama, jako by napodoboval kraul po dvaceni vteřinách snažení se pohnul o 2 metry a pak se postavil a vyčerpané se zhluboka dychal. Pak se asi chtěl ukázat jeho tatínek, tak předvedl docela peknyho kraula, dýchat u toho ale neuměl, takže skončil uz po 10 sekundách jako synáček. Lákalo mě, ukázat jim, jak se plave v Evropě, ale nebyl jsem si jistý, jestli je bezpečný do vody potápět hlavu. Na Novém
Zélandu to bylo ve všech termálních bazénech zakázany kvůli nějaký bakterii. Tady nic nepíšou, ale kdo ví. Za to za machrovani to nestojí! Vede tu i cesta do Fuente Georginas (pry 40 minut), kousek jsem po ní zkoušel jít, muselo to být nádherný, ale části jsou stržené po povodních po hurikánu a místy je to dost nebezpečné až nemožné. Cestou zpět jsem se zase stavil v Zunilu a omrknul místní ovocno/zeleninový trh, který se konal na mostě přes řeku. Ptal jsem se na cenu rajčat a prý 60Q. Co? Jo za bedýnku! Ono se tu totiž prodává jako ve velkoskladu, pro kusovky jsem musel zajít na jiny trh. Večer jsem si z toho navařil: brambory s cibulkou a místním sýrem (stojí 6Q asi 200g a chutná dost jako tvaroh), a k tomu rajčátka.
Georgias jsou prý totiž zničeny po hurikánu Stan, navíc je tam doprava komplikovanější a dražší, takže to asi nemá cenu zkoušet. Kamioneta mě vyhodila na odbočce do Aguas Amargas a poslední kilometr jsem šel pěšky. Asi jsem si to představoval trochu jinak, trochu víc přírodněji. Jsou to dva betonový bazény na konci údolí. Jeden z nich je úplně rozbitý, okolo druhýho se pořád valí pár ohromných kamenů. Jeden chlápek mi říkal... tenhle kámen je po zemětřesení před x lety, tenhle je po hurikánu Mitch z roku 98, no a tenhle je letos nový od hurikánu Stan. Jinak okolí je opravdu nádherné. Bazénky jsou pod vysokou skálou na konci údolí plného bujné vegetace a ven z údolí je vidět vrcholek sopky Santa Maria. Byla sranda jak místní lidí v bazénku zkoušeli polavat. Oni to tu asi moc neumí. Jeden kluk se nadechl, lehl si do vody, a chvilku plácal rukama, jako by napodoboval kraul po dvaceni vteřinách snažení se pohnul o 2 metry a pak se postavil a vyčerpané se zhluboka dychal. Pak se asi chtěl ukázat jeho tatínek, tak předvedl docela peknyho kraula, dýchat u toho ale neuměl, takže skončil uz po 10 sekundách jako synáček. Lákalo mě, ukázat jim, jak se plave v Evropě, ale nebyl jsem si jistý, jestli je bezpečný do vody potápět hlavu. Na NovémZélandu to bylo ve všech termálních bazénech zakázany kvůli nějaký bakterii. Tady nic nepíšou, ale kdo ví. Za to za machrovani to nestojí! Vede tu i cesta do Fuente Georginas (pry 40 minut), kousek jsem po ní zkoušel jít, muselo to být nádherný, ale části jsou stržené po povodních po hurikánu a místy je to dost nebezpečné až nemožné. Cestou zpět jsem se zase stavil v Zunilu a omrknul místní ovocno/zeleninový trh, který se konal na mostě přes řeku. Ptal jsem se na cenu rajčat a prý 60Q. Co? Jo za bedýnku! Ono se tu totiž prodává jako ve velkoskladu, pro kusovky jsem musel zajít na jiny trh. Večer jsem si z toho navařil: brambory s cibulkou a místním sýrem (stojí 6Q asi 200g a chutná dost jako tvaroh), a k tomu rajčátka.
Žádné komentáře:
Okomentovat