pozdrav z ostrovu (Yasawas)

Zdravime z Naviti (jeden z ostrovu Yasawas group zapadne od hlavniho Viti Levu). Denik mame v notysku, ale nemame ho pro vas kde prepsat. Toto je asi jediny internet na ostrovech a jeste silene drahy. signal tu taky nemaji, takze jen davame vedet, ze zijeme. Terka prave prekonava nejaky mistni virus, ale jsou tu na to zvykli a je o ni dobre postarano (Terka: "nejlip se stara David" ;-). Ozveme asi za 3 dny, az dorazime na hlavni ostrov. Kdyby nahodou ne, nedeste se! Z vedra a dusna zdravime vitr a snih!

so - po 15.3.-17.3 Cesta na Fiji - pokracovani

... mesto je, ale jinde. Pro dnesek by stacil i supermarket, ale nikde zadny neni, i kdyz na budce, ktera vypada jako krizenec autobusove zastavky a minivezeni, napis supermarket maji. Koupili jsme 2 (hnusny) piva a vodu a protoze se zacalo zatahovat, spechali jsme domu a vzali jsme to pres plaz. Respektive plaz - uzky pruh bordelu pod palmami, vsude parkuji auta a z nich se na more divaji fidzijci (asi se chladi klimatizaci). Hlavni poznatek: VSICHNI se tu koupou obleceni (pulka muslimove?). Mezi kokosovymi orechy a odpadky jsme nasli spiciho opilce (dnes je narodni svatek). Zacaly se zvetsovat vlny, po plazi se skoro neslo dostat do hostelu, protoze misty zmizela, a k tomu zacal foukat silny vitr, dobehli jsme tak tak. Dest, ktery prisel, jsme brali jako pravidelnou odpoledni tropickou sprsku a sli jsme na veceri (curryfish 15F$ - neni z kari). Prset neprestalo ani pri druhem pivu, ani prvnim koktejlu (Maitai 7,5F$ - happy hour), ani kdyz prisli cesti kamaradi, kteri uz meli za sebou 3 hodiny spanku. My ani minutu, takze Terka(!!!) vytuhla driv nez ja - 19:30, neuveritelne. Omotal jsem kolem nas moskytieru a sli jsme spat.

so - po 15.3.-17.3 Cesta na Fiji

Zacneme v Praze, protoze cela cesta na Fiji byla jedna velka priprava na to, jak neco propasovat. Vsichni varovali, ze neprovezeme predevsim Tercinu pojizdnou lekarnu. Nakonec se vyplatilo poridit si certifikat na centru cestovni mediciny. Sice ho nikdo nechtel videt, ale vsude jsme se jim ohaneli, a to pomohlo. Dalsi paseracky kousek se podaril Davidovi, kdyz pres ceskou kontrolu na palubu pronesl flasku Becherovky. Nechtene, zapomnel ji v palubni igelitce pod boruvkovym kolacem od Terciny maminky, ve kterem se kontrole nechtelo hrabat. Leteli jsme s Korean air, Terka si pripadala jako v sedmem nebi, Davidovi sluzby jako napriklad nahrate rucnicky po ranu prisly jako bezny standard. Nadstandardem naopak bylo ziskani sucheho ledu na chlazeni Tercina leku. Gastronomicky se den nesl ve znameni korejskeho Bi-bim-bobu. Nejdriv ho David dostal v k veceri na palube i s podrobnym navodem, jak co konzumovat (to byl nadsen), potom si ho dobrovolne dal na letisti v Soulu (v AMOJE kafe: 7900W = 8USD - da se tu s nima bezne platit) a nakonec jim zavrsil (uz nedobrovolne) den behem letu ze Soulu do Nadi. Ad jidlo - urcite si k snidani nedavejte Rice poridge se zelenym cajem - slana, paliva a hnusna uz od pohledu. Dolet na Fiji nebyl katalogovy, az do pristani mraky a skoro zadny vyhled. Zato kdyz jsme vystoupili, poznali jsme, ze jsme v tropech. Terka si pridala jako ve skleniku u babicky, akorat z nej nejde vylezt. Fronta na imigracnim trvala pres pul hodiny, ale kupodivu jsme prosli bez vetsich potizi, jen Tercin batoh ze zahadnych duvodu zaujal - cely ho prohledali, nicmene 30 nutridrinku a kilo ostatnich leku prosly. Penize se daly vymenit celkem snadno (western union, bez popaltku), zato sehnat odvoz do Travellers Beach Resort (rezervovny pres hostels.com uz z Cech) byl slozitejsi. Museli jsme utikat pred nahaneci, k autobusum jsme se nedostali (navic dnes je statni svatek a nejezdi) a nakonec jsme stejne skoncili s dalsimi dvema Cechy v dodavce nejdoternejsiho ridice. Mirne jsme znervozneli, kdyz ho pri vyjezdu z letiste kontrolovali policajti (jmenoval se Ahmed a vypadal podezrele), ale dovezl nas do spravneho hotelu a dokonce opravdu zdarma (patril k hostelu, ale verte mu to). Ubytovani ujde, i pokoj nam uklidili (kdyz se Terka zeptala, jestli ty spinave rucniky a rozvrtane prosteradlo opravdu patri do uklizeneho pokoje). Jo a hura, mame sprchu, lednicku a dokonce vetrak. Plaz a obzvlaste bazen (vypada jako rybnicek Brcalnik, a i tak se do nej musite pred vstupem osprchovat) zatim zklamaly, ale u pivka Fiji Bitter z mistni restaurace (patri k hostelu) se da i tohle snest. Pokecali jsme s vyzilymi surfari z Australie - cca 50, vypadane zuby, nesrozumitelna anglictina (ze by nasledky dlohodobe konzumace kava?) a chlipne pohledy na mlade fidzijky. (David: takhle si me Terka predstavuje za 20 let). Ted se jdeme podivat do mesta... jestli tu nejake je :-)