Dnes jsem se jel podívat do San Pedra u Jezera Atitlan, kde asi zůstanu dvě noci. Jednak abych omrknul, jak to tam teď - dva měsíce po hurikánu vypadá. Jednak tam asi bude nejlevněji na nakupování dárků k Vánocům. Ráno jsem se sbalil a vyrazil na autobusak. Kolem autobusaku je tržnice, kterou se musí projít. Ulici plnou stánku, kterou se dá sotva projít, zrovna projížděl autobus. Stánky se před ním rozestupovaly a za ním se zase zavíraly, takže to vypadalo, jakoby tudy autobus protékal. Šel jsem asi 15 metrů za ním, a už jsem se zase musel proplétat úzkou uličkou mezi stánky. Chytl jsem si autobus který jel až do Panajachel, ale vystoupil na kilometru 148, což je odbočka z carretera 1 na San Pedro. Přímý autobus žádný zrovna nejede, takže jsem jel kamionetou nejdřív do Santa Clara. Tady jsem pri čekání na další kamionetu potkal korejce Sunj, který taky jede do San Pedra. Čekal tam s nama taky jeden chlápek ze San Pedra, od kterého jsem se třeba dozvěděl, že vyčištění silnice do San Pedra trvalo po hurikánu necelý tři týdny.
To se mi zdálo až neuvěřitelný, po tom, co jsem před dvěma měsíci viděl stovky metrů silnice pokrytý metr tlustou vrstvou bahna a kamenů. Taky nám ukázal Nariz del Indio na který jsme kdysi s Raulem a Nikol nenašli cestu a vylezli jsme na jiný kopec asi 7km od Santa Clara. Nariz je ze Santa Clara kousíček a je hezky vidět i ze silnice - ona tenkrát vlastně byla docela mlha. Vyrazili jsme pickupem do San Juan, ten se ale v půlce cesty zastavil a už ho řidič nenastartoval. Chvilku jsme čekali, co jako bude, pak kolem nás projel autobus do San Pedra, ale ani když jsme na něj zuřivě mávali, tak nám nezastavil. Takže jsme vzali svých pár švestek a vyrazili pěšky. Mě se teda velký batoh docela pronesl. Šli jsme za chlápkem ze San Pedra a ten nás vedl zkratou přes kávové pole, které ale byly ještě po hurikánu plné kamenů. Občas na nich seděl nějaký domorodec s mačetou. Když jsme se konečně dostali na silnici, chytli jsme si pickup do San Juan a tam další do San Pedra. Ubytovali jsme se s korejcem (nevím jak skloňovat jeho jméno Sunj) společně v jednom pokoji v mně dobře známém hostylku Posada Xetawal. Stalo nás to kazdyho 15Q/noc. Když jsem tu byl před dvěma měsíci, tak mě to stalo taky 15Q, i když jsem byl v pokoji sám. Chtěli jsme to usmlouvat na min, dokonce se šli podívat i po ostatních hostelech, ale připadá mi, že tu s cenama nějak přitvrdili! Prý teprve před týdnem sem začali najíždět turisti (po hurikánu tu bylo úplně mrtvo), takže to asi berou jako začátek turistické sezóny. Je docela teplo, svítí sluníčko, takže jsem hned vzal plavky a ručník (ne ten jsem vlastně zapomněl...) a vyrazil na molo Casa Elena. Molo bylo plne místních děti, žádný turisti, ale voda byla super, sluníčko taky - tak jsem si San Pedro už ani nepamatoval. Sunj přišel taky s plavkama, ale když viděl, se je u mola hned hloubka, tak říkal, že si na to se svým plaveckým umění netroufá. Večer jsme zašli do baru Barrios na super večeři a na akční pivko 1l za 18Q. Je pátek, takže to tu docela žije. Šli jsme se ještě podívat do baru Freedom, kde hraje živá muzika a dali tam kulečník. To tak bylo za večer vše, Sunj není žádný pařic, takže jsme před 12 šli domu.
To se mi zdálo až neuvěřitelný, po tom, co jsem před dvěma měsíci viděl stovky metrů silnice pokrytý metr tlustou vrstvou bahna a kamenů. Taky nám ukázal Nariz del Indio na který jsme kdysi s Raulem a Nikol nenašli cestu a vylezli jsme na jiný kopec asi 7km od Santa Clara. Nariz je ze Santa Clara kousíček a je hezky vidět i ze silnice - ona tenkrát vlastně byla docela mlha. Vyrazili jsme pickupem do San Juan, ten se ale v půlce cesty zastavil a už ho řidič nenastartoval. Chvilku jsme čekali, co jako bude, pak kolem nás projel autobus do San Pedra, ale ani když jsme na něj zuřivě mávali, tak nám nezastavil. Takže jsme vzali svých pár švestek a vyrazili pěšky. Mě se teda velký batoh docela pronesl. Šli jsme za chlápkem ze San Pedra a ten nás vedl zkratou přes kávové pole, které ale byly ještě po hurikánu plné kamenů. Občas na nich seděl nějaký domorodec s mačetou. Když jsme se konečně dostali na silnici, chytli jsme si pickup do San Juan a tam další do San Pedra. Ubytovali jsme se s korejcem (nevím jak skloňovat jeho jméno Sunj) společně v jednom pokoji v mně dobře známém hostylku Posada Xetawal. Stalo nás to kazdyho 15Q/noc. Když jsem tu byl před dvěma měsíci, tak mě to stalo taky 15Q, i když jsem byl v pokoji sám. Chtěli jsme to usmlouvat na min, dokonce se šli podívat i po ostatních hostelech, ale připadá mi, že tu s cenama nějak přitvrdili! Prý teprve před týdnem sem začali najíždět turisti (po hurikánu tu bylo úplně mrtvo), takže to asi berou jako začátek turistické sezóny. Je docela teplo, svítí sluníčko, takže jsem hned vzal plavky a ručník (ne ten jsem vlastně zapomněl...) a vyrazil na molo Casa Elena. Molo bylo plne místních děti, žádný turisti, ale voda byla super, sluníčko taky - tak jsem si San Pedro už ani nepamatoval. Sunj přišel taky s plavkama, ale když viděl, se je u mola hned hloubka, tak říkal, že si na to se svým plaveckým umění netroufá. Večer jsme zašli do baru Barrios na super večeři a na akční pivko 1l za 18Q. Je pátek, takže to tu docela žije. Šli jsme se ještě podívat do baru Freedom, kde hraje živá muzika a dali tam kulečník. To tak bylo za večer vše, Sunj není žádný pařic, takže jsme před 12 šli domu.
Žádné komentáře:
Okomentovat