Ne 23.3. zpet na zapad, Ba

Rano jsme byli aktivni. Nejdriv double kajak (dokud je voda), potom snorchlovani: David, dve japonky s vestami, ukecana nemka - nabizena aktivita malou lodi na koralovy utes asi 10 minut daleko, fakt dobry za 4F$. Cestou zpet jsme jeli vne laguny az za vlny, ktere se lamou asi 200 metru od brehu a nikdo k nim nesmi (skoda, na kajaku by tam byla skvela surfovacka). Utekla nam kvuli tomu snidane, ktera byla v cene, a mimo urcenou hodinu nam ji samozrejme nikdo nechtel udelat. Ani za penize. Dotahli jsme svoje zasoby a ukuchtili si je sami v plazove kuchyni. Protoze uz nas vyhaneli kvuli check-outu, sedli jsme do auta a v nejvetsim vedru vyrazili na zapad smer Nadi. Prehled zajimavosti z cesty: 1) vlakove prejezdy jsou sice peclive znacene (dostatecne vystrazne), ale koleje konci v polich nebo vedou pres rozpadle mosty, takze uz pred nimi nebrzdime. 2) u pumpy maji krome normalniho benzinu (litr za 2,09F$ - u vsech pump stejna cena) i kerosine pro letadla a Korolevu Airport vypada jako stanek z trznice s vezickou. 3) vsichni (to znamena i chlapi) dneska nosi sukne. Pochopili jsme, ze minimalne v nedeli se to bere jako povinnost. Existuji dokonce i luxusni tvidove varianty. 4) reklamam u silnice vladne Chicken Express (holt Indove), vtipne je, ze ackoliv se tvari jako retezec, je to jen jeden fastfood v cele zemi. Po ceste k Nadi se zvetsoval nejen billboard a kure na nem, ale i nalehava otazka "Hungry?". Po Chicken Expressu ale nebylo vidu ani slechu, zato se objevil novy napis: "Tired?" Patrne reklama na kafe - taky se spolehlive zvetsovala, ale ke kafi nas nedovedla. Mimochodem, jen co jsme vjeli do Nadi, zacalo opet prset, takze pristav, ze ktereho nam ma jet lod na ostrovy, jsme obhlidli jen zbezne a uhaneli jsme se schovat do naseho milovaneho Mekace. David si vyslovene uzil Bigmeka, ale to nebylo nic proti Tercine radosti ze sucharu, ktere objevila v pristavu. Jsou sice velikosti mexickeho dolaru a jedna krabicka stoji skoro 7F$, ale ...! Pokracovali jsme dal na sever, kde jsme se chteli ubytovat v Lautoce nebo okoli. Okouzlil nas Stoney Creek resort, usedlost v horach (z tepleho bazenu koukate na skalnate vrcholy), ale za pokoj chteli 80F$, a to nam pripadalo moc. V Lautoce jsme pochopili, ze to vubec nebyla spatna cena. Obhlidli jsme tam dva hotely, oba hnusny (i nejluxusneji pokoje) a pritom skoro stejne drahy. Naivne jsme se rozhodli pokracovat v ceste, i kdyz uz se stmivalo, a vydali jsme se do mesta Ba, o kterem Ba-snil Pino. Pry konecne nefalsovana fidzijska atmosfera. Treba jsme Pina spatne pochopili, ale to nefalsovane Fiji byly nefalsovane sexualni pracovnice na kazdem rohu, nebylo ani koho se zeptat na cestu. Skoncili jsme v jedinem mistnim hotelu: Ba Hilton Hotel (hogo fogo podnik, kde zakazovali po 17 hodine chodit v tricku). Chteli 67 F$ za pokoj, coz byla v prvnim pripade spelunka se zdemolovanym sprchovym koutem. Vzali jsme jiny, "o moc" lepsi (haha ;-/) a jeste jsme zazili horkou chvilku, kdyz David zapomnel, ze jsme z bankomatu vybrali 1800F$ (18 tisic kc) ve spouse malych bankovek a na recepci vytahl naditou penezenku. Chvili pred nami personal vybehl docela divoce s podivnymi typky a na nas se dival podobne, takze jsme po zbytek vecera premysleli, jak se v pokoji zabarikadovat a kam schovat penize (do mrazaku pod ledy, do krabice od sucharu, do zlatych stranek - hlavne je rano nezapomenout). Jo a za sousedy jsme meli opet Indy: sedeli s nami na spolecne terase s vyhledem na bazen a krkali, plivali a rihali tak, ze Terka radsi zalezla do ledoveho pokoje (poprve mame klimatizaci!). Davida odradilo az pozvani na kavu (to je to bahynko v lavoru, co jsme ho videli v Pacific Harbouru). Narocny den. Zitra budem strucnejsi.

so 22.3. Beachhouse

A je to tady. Terce je spatne. Ale fakt hodne. Dokonce tak, ze nam nezbyva nez zrusit letenky. Aspon, ze byly drazsi, nez nam rikal recepcni z Vakaviti (zapomnel na taxy). Prodluzujeme auto o dalsi dva dny a hledame, kde se ubytovat. Hlavne, at je to civilizovane, kdo vi, co bude. Vitezi Beachhouse, 92F$ za bure bez prislusenstvi je hodne, ale maji tu cisto, zachody jsou blizko (dulezite) a v nejhorsim jsou schopni se postarat. David chce snorchlovat, ale aktivity pro dnesek uz jsou pryc: k Tercine uleve, vypada, ze umira. Nakonec tak zle neni, alespon pro tenhle den. Travime ho stridave na plazi v siti a ve stylove vzdusne hale s pohovkami. Sluzby tu ale jinak vaznou. Obed je pryc a nic navic uvarit nechteji. Pradlo vyperou za 10F$, ale kdyz si ho jdeme vyzvednout ze susicky, je porad vlhke, takze musime priplatit a jeste se na nej vykaslou. Snorchlovani na vlastni pest je ale fajn (i kousek od brehu). BBQ k veceri taky bodne, aspon konecne vidime neco jineho nez indicke curry. Tri pivka, jeden caj, ktery si musime sami uvarit a jdeme spat.

pa 21.3. Korotogo - Pacific Harbour, zastavka v Beachhouse

David si rano uvedomil dve zasadni veci (v tomto poradi). Za druhe, kurz fidzijskeho dolaru ku americkem je skoro presne odmocnina ze dvou. Za prve, ma Terku hrozne rad :-). S tim jsme vstali. Rano jsme probendili u bazenu - je stale jen nas!!! Pres recepcniho jsme si objednali letenky na Ovalau (ostrov na zapad od hlavniho, s peknym asi jedinym historickym mesteckem Levuka), jsou levne. Chceme tam dojet za 2 dny a auto predat v mestecku Nanua kousek od Suvy. Cestou stavime v Beachhouse, proslulem letovisku na Coral coast. Tohle nas asi ceka na ostrovech: luxusni bazen, kolem pospavajici parmeni, palmy az do nebe, bila plaz, hamaky. More zatim daleko, ale nez jsme k nemu stacili dojit, zalil nam priliv odlozeny batoh. David si tu rychlost musel natocit. Trochu te pohody jsme si dali taky, ale brzy jsme upalovali dal na zapad. Dnes je svatek, Velikonoce se zacinaji slavit uz ted. Vsude potkavame domorodce jdouci na mse (bosi, samozrejme). Libila se nam Deuba, resort min mastnacky nez Beachhouse, ale k nasemu prekvapeni byl plny. Uspeli jsme az v Safari beach club v Pacific Harbour: posledni volny pokoj, nema totiz televizi, jak se nam skoro bala prozradit recepcni - televize je tu, zda se, zasadni. Plno maji vsude kvuli svatkum, bereme to. Docela drahy hotel se ukazal byt "trochu" problematicky: posrany zachod (nejde rict jinak), v kuchynce nejde plyn a neni v cem varit, netece tepla voda. Spagety z indickeho obchodu (pekne zaprasene) varime v hrnci, ktery nam pujcuje tym rugbystu, a jeste nam kazi chut hlucni Indove, zerouci z lavoru. Co, tezko rict, je to ale tekute a zelene. A internet tu maji taky Indove, ve skladu obchodu, kde i primo bydli. Proste jim sedime v obyvaku, divny. Cely je to tu divny.

ct 20.3. Kula Eco Park, Sigatoka - pisecne duny

Jako doma. K snidani Madeland a med z letiste, jeste ze mame zasoby. David zkusil bazen, Terka si bere snowboardacky ponozky - je vlhko a vubec ne vedro. Stale poprchava, do toho SMSka, ze v Praze snezi (David nastvanej, radsi by v Praze a kajtoval). Pomohla nam prochazka po Eco Parku - nedaleka zoologicko-botanicka zahrada. Ukazali nam krmeni zelv, po hlave nam lezl leguan (i Terce!) a netopyri neskutecne zrvali a splhali po kleci par centimetru od nas. Taky jsme videli, z ceho se vyrabeji nadoby na kavu (strom Vesi) a vime, z ceho se napit v pralese (stromy s veeeelkymi lusky), ted prezijeme. Pres poledne jsme si lebedili u bazenu, je jen nas, nikde zadny host (podezrele, ale prijemne). Odpoledne jsme dali pisecne duny. Jsou tam, kde nam je ukazoval fidzijec (sorry, friend). David chtel sandboardit, ale prkna nepujcuji, tak jsme si nejsypcejsi dunu aspon sebehli. Vedla az k mori, na kterem byly nefalsovane surfarske vlny. Fakt obri - nikdo nesurfoval. Kratsi okruh trval hodinu, coz nam v tom dusnu bohate stacilo. Mnohem vic dal zabrat nakup v indickem supermarketu: typicky bordel, Indove ignoranti a jeste se o cloveka porad otiraji. Prumyslova Sigatoka vybec vypada spis jako Bombay. Lidi chodi bosi i po ulicich, perou pradlo ve spinave rece, pres kterou vede rozpadly most. Zeleznicni - vlak tudy kupodivu jezdi. V hotelu pro zmenu dosel plyn a prestala tect tepla voda. Jo a Terka resi velke dilema: dat si k veceri mistni chleba bez chuti nebo vlhke suchary. Mimochodem hnusne jsou i specialni velikonocni bochanky s cervenym krizkem, ale na snidani se budou hodit.

st 19.3. Nadi - Korotogo (Sigatoka)

Konecne vyrazime. Z pujcovny nam az pred hotel pristavili auto (Toyota 70F$/den), mame ho na 4 dny a chceme jim dojet do Suvy, odkud jedou lode na ostrov Ovalau (recepcni z hostelu o nicem jinem nemluvila). Patri Indum, coz nas trochu vydesilo, ale byli vstricni, ochotne poradili a vysvetlili pravidla silnicniho provozu (prestoze se jezdi vlevo, plati tu pravidlo prave ruky). Dokonce i nadrz jsme meli plnou. V Nadi jsme trochu sileli, nebylo kde zastavit, ale pak uz se jelo pohodove, Fidzijci jezdi prekvapive pomalu. Porad lilo, takze jsme byli za nase auto radi, i kdyz projet s nim po jine nez Queens road (hlavni spoj zapad-vychod) bylo velke dobrodruzstvi. Vedlejsi silnice jsou jako nase cyklostezky - sama dira a bahno. Neuzili jsme si ani jedne zatoky, ktere jsme si cestou vybrali. U jedne (Momi bay) se stavi resort a je uzavrena, k druhe (Natadola, surfarska) jsme se po dlouhem hledani dostali, ale prselo a sedeli jsme na plazi s destnikem. Na cestu do Sigatoky se nam do auta vnutil mistni "podnikatel" (Fidzijec s konem, na kterem vozi turisty). Poradne jsme se ho bali, podobal se tem s macetou, ktere jsme potkavali u silnice, a dokonce nam potvrdil, ze se ho nejaci Americani vcera bali svezt. Mluvil o souziti Indu a Fidzijcu - pry skvele (blabol), doporucil kasawu a sladke brambory a vypravel o svych trech detech (neverili jsme mu). K nasi uleve opravdu vystoupil v Sigatoce. My jsme sice mirili nejdriv k dunam (atrakce pred Sigatogou), ale s nim jsem se tam bali zastavit. Ubytovani jsme nasli vystavni. Poradila Lonely Planet: zastrceny motel Vakaviti postaveny v kopci hned u more. Stoji 80F$/pokoj, ovsem s francouzskym oknem smerem k bazenu a vyhledem na reefy. A to u nej byla cedule, ze ho prodavaji! Nemeli jsme zadne jidlo, tak jsme si rekli, ze pro nej sjedem do supermarketu. Ha ha. Ujeli jsme 35km, mezitim stihlo zajit slunce a supermarket, dokonce ani obycejny obchod, nikde. Byli jsme radi, ze jsme se vubec dokodrcali domu, silnice vedly pres temne vesnice, mezi kterymi se plouzili totalne neviditelni fidzijci (cernoch v tunelu hadr). David se spokojil s klobasami z hoteloveho mrazaku, ktere mu Terka usmazila. To byl konec luxusu, vypnuli vodu.

ut 18.3. Nadi

12 hodin spanku vubec nestacilo, ale vylezt jsme museli, i kdyz porad (jeste vic) lilo. Vzbudili nas ptaci, kteri bezostysne poskakuji uplne vsude, a neco jako ramus od popelaru. Snidane potesila (smazena vajicka a dzem maji i na Fidzi) a protoze lejt neprestavalo, posedeli jsme par hodin v nasi hospudce u plaze. V planu jsme meli Nadi (improvizace v desti), ale malem jsme ho nestihli: zapomneli jsme si zjistit, kdy jede autobus a dobihali jsme na posledni chvili, nastesti nejel vcas (Fidzi tajm). Vezl nas neskutecne tlusty ridic v autobuse bez oken, kterymi na nas prselo. Nadrazi v Nadi trochu propominalo obrazky z Afriky (uplna Nairobi). Prosli jsme trh (velke trsy korenu jsou mistni lahudka - kasawa, male papricky se jmenuji peri peri a jsou super super palive, jak jsme se sami presvedcili v prilehlem portugalskem fastfoodu). Taky nas zlakal mistni nahanec, v "original" fidzijskem shopu nam postupne vnutil nakup za 20F$, a to jeste David smlouval. Nabizel i kavu zdarma, ale nemeli jsme chut a jak jsme se dozvedeli v infocentru, dobre jsme udelali: pred takovymi zazitky nas vyslovene varovali. Taky nam doporucili koupit si sedmidenni Bulapass na cestovani po ostrovech. Stoji 269F$/os a vyplati se narozdil od ubytovacich balicku (s omezenym poctem resortu). Stihli jsme i zbesily nakup v indickem supermarketu (vsechno je tu indicke) a vyber z bankomatu (funguje jen ANZ) a taxikem za 7F$ (porad leje) jsme prchli domu, kde jsme totalne vytuhli. Jetlag je Jetlag.

druhy pozdrav z ostrovu (Taweva)

Bula! Konecne internet, a jeste za rozumnou cenu (10F$/hod). Jsme na uplnem severu souostrovi Yasawas, Terka prestala plavbu na rozbourenem mori, na cestu zpet cekame na klidnejsi hladinu. Stravili jsme tu tri dny, propadl nam Bula pass (7 denni permanentka na lod), ale Terka si klidnou hladinu zaslouzi, vcera se dokonce potopila do temne jeskyne ;-). Zase se ozveme, ted jdeme psat denik.