čtvrtek 9.3. Ganden Sumtseling Gompa, let do Chengdu

Spalo se krásně. Oba jsme si dali vyhřívanou podložku na poloviční teplotu, takže já jsem neklepal kosu a Pino se nevařil. Den jsme začali obíháním bank. Vytoužené peníze z Pinovy VISA karty jsme nakonec dostali v Agricultural Bank u přepážky Cash Disbursement of International Card. Hned jsme letěli do outdoor krámku pro nasmlouvané zboží a pak na královskou snídani (peněz najednou máme, kolik chceme). Autobus zpět do Lijiang nám jede až ve dvě hodiny, takže jsme měli čas trochu se cournout historickým centrem a udělat malý výlet do tibetského kláštera Ganden Sumtseling Gompaasi 7km severně od centra. Jede tam bus č.3. Tam jsme ale litovali, že nemáme víc času. Zrovna se schylovalo k nějakému obřadu. Spousta mladých mnichů v červených hábitech sedělo na lavicích v ohromné místnosti. Ze stropu vysely barevné pruhy látky a celým sálem se neslo hluboké tibetské húúúú. Nejdřív nám zakazovali fotit, ale když jsme viděli, že i mniši se mezi sebou fotí mobilama, přestali jsme si brát servítky. Vlezli jsme i do kuchyně, kde zrovna v ohromných hrncích vařili bůhví co. Cestou na autobusák jsme ještě poobědvali výborné plněné knedlíčky a vyrazili na cestu. Před Lijiangem byl docela velký provoz náklaďáků plných suti. Autobusák mezi nima kličkoval v neskutečné rychlosti, až mi z toho vstávali vlasy hrůzou na hlavě - lepší to nevidět, ještě lepší v autbuse vůbec nesedět. Cestu jsme zvládli za 4 hodiny. Stavili jsme se v hostelu pro naše batohy. Trochu jsme se zdrželi přebalováním, chvilku strávili na free internetu, pokecali s anglicky mluvícíma číňanama a trochu pozdě vyrazili k CAAC na bus na letiště za 15 juanů/os. Měl jet v 19:15, což jsme nestíhali a funíc po ulici jsme marně vyhlíželi drožku, která by nás nablížila. Bylo to nakonec jen tak tak a to jen díky tomu, že autobus odjížděl až v půl. V autobusu jsme se zakecali s australanem Tonym, který už tu nějakou chvilku cestuje a pozítří má dokonce namířeno do Tibetu! V Chengdu chce bydlet ve stejném hostelu jako my. Vypadal docela scestovale, ale žádný drsňák to nebyl - prostě na to má prachy. V Chengdu na letišti nasedl to taxíku, i když zrovna přijel autobus do centra. Pravda, muselo se přestoupit a nevěděli jsme pořádně kde ani kam. Taky se na nás na konečné prvního busu sesypali drožkaři a taxikáři. Začali smlouvat, ale zrovna projížel náš bus 16, takže měli smůlu. Do hostelu jsme v pohodě dorazili ještě před půlnocí. Dost hladoví jsme se ptali po nějaké otevřené restauraci. Holka z recepce s námi vyrazila na roh ulice na BBQ.Stál tam číňan s grilem a stolečkem na kterém měl vystavené špízy ze všeho možného - masové za juan, zeleninové za půl. Zatím nás všude docela škubali, když za opečené brambory na špejli chtěli celý juan. Prý je tu jen v noci, protože nemá povolení a přes den by ho odvezli policajti. Do půl třetí jsme skejsli na internetu, který je v hostelu zdarma.

Dneska Číňani opět ukázali, jaký jsou fakt hrozný prasata - nejen, že kouřej a plivou v autobusu, ale stejně se choval i ten úředník v bance, který nám dával peníze na kartu.

MIX hostel, v kterém spíme je fajn. Jedna za postel v dormitory chtějí jen 15 juanů (pokoje jsou společné pro holky a kluky, proto asi název hostelu - to ale vůbec neberem jako nevýhodu ;-), je tu zdarma internet, zdarma spoustu giga muziky ke ztažení a v neposlední řadě tu dávaji výbornou mapu Chengdu. Jako reklama jsou na mapě velice praktické (čínsky napsané) větičky jako: "svezte mě do MIX hostelu" a jeho adresa nebo: "Řekněte mi ať vystoupím na stanici u MIX hostelu" a jméno stanice.

středa 8.3. Zhongdián

Přivstali jsme si, a už v sedm jsme vyráželi od našich směrem do Qiao Tou. Neuběhly ani dvě hodiny a dorazili jsme k vstupu, kde jsme si dali docela předraženou snídani v restauraci hned za bránou. Ještě v 9:20 na bráně nikdo nehlídal, takže jestli se někdo budete chtít dostat do do kaňonu zdarma, nemusíte přeplavávat vodu ani uplácet řidiče, stačí přespat v Qiao Tou a vyrazit na trek brzo ráno. My jsme to tak původně taky měli v plánu. Bohužel jsme předevčírem nechytli bus zLijiangu. Dneska nám autobus zastavil po 15 minutách čekání a odvezl nás za 20 juanů/os do Zhongdianu - městečko na planině v nadmořské výšce 3300m. Je to takové podtibetí s 80% tibetského obyvatelstva. Našli jsme podle průvodce nejlevnějí YHA hostel, kde s kartičkou stojí ubytování 15 juanů, pro nás za 20. Je asi 2,5km od autobusáku, takže jsme se docela prošli. Naštěstí jdem nalehko. Většinu věcí (včetně většiny peněz) jsme si nechali v hostelu v Lijiangu a vrátíme se pro ně zítra cestou na letiště. A právě ty peníze jsme nějak neodhadli, takže po koupení lístu zpět do Lijiangu a zaplacení hostelu nám zbývalo na oba pouhých 65 juanů. V café Noah jsme půjčili kola za 10/den (hrozný herky, ale jinde byly za 20 a na to prostě nemáme) a vyrazili na výlet na hot springs a kamenný most. Cestou jsme projížděli okolo polí, kde domorodci orali pluhem táhnutým dvěma jaky (nebo co to bylo) a ženy rozkopávali dřevěnými motyčkami hroudy tvdé hlíny - úplný Tibet, nádhera. Hot springs byly dva horké bazénky plné domorodců (I sem jsme museli proklouznout zdarma a to ne proto, že by 15 juanů bylo moc, ale protože by nám už nezbylo na večeři). Měli jsme ze sebe navzájem hroznou srandu, jak jsme tak všichni seděli ve slipech a domorodci s obdivem koukali na naše urostlá, leč sněhobílá těla. Kamenný most byla díra ve skále, kterou protékala voda. Těsně vedle byla postavená přírodní sauna nebo spíš pára. Tu jsme ale nezkoušeli, bylo už pozdě a cesta domů dlouhá.Večer jsme stejně strávili oblejzáním bankomatů, protože jsme v jednom outdoorovém krámku ukecali "gore-texové" snowboardové kalhoty, "soft-shellovou" bundu a pěkný 40l batoh za 350 juanů. Pino měl VISU, ale ani jeden bankomat (a že jsme jich zkusili) nám nechtěl dát. Všechny bankomaty Agricultural Bank of China dokonce skončili po našich pokusech ve stavu "out of service".

Dneska se nám 2x stalo, že jsme v restauraci nedokázali rozluštit čínský jídelní lístek a museli nás vzít do kuchyně, ať ukážeme, co chceme jíst. Pohled, který se nám odkryl nás vždy natolik odradil, že jsme poprvé raději na ulici poobědvali známé plněné knedlíčky a podruhé skončili na nudlové polívce v lepší restauraci vedle našeho hostelu.

Dnes jsme také potkali jednu cizinku, která tu už rok studuje tibetskou kulturu. Poradila nám, jak se čínsky napíše Phoenix - jméno čaje, které si u Pina objednala Terka - znalkyně čajů. Doufejme, že teď už naše návštěvy teeshopů a pokusy o správnou výslovnost nebudou tak beznadějně bezvýsledné.

úterý 7.3. Tiger leaping gorge

Dnes ráno jsme chtěli jet autobusem do Qiao Tou, kde začíná trek kaňonem Tiger leaping gorge. Na autobusáku nás ale odchytl číňánek, že tamtudy jede autem, a že nás tam hodí levněji a rychleji než autobus. Dokonce nás prý proveze vstupem, který stojí 50j/os. Dáme mu za to 100juanů, takže nás vlastně doprava vyjde zdarma. Výlet chceme udělat jednodenní a zatím nevíme, jak se dostaneme z konce treku zpět do Qiao Tou. Vstupem jsme projeli bez problémů, číňánek mávnul na hlídače (usmál se na nás a řekl: "friend") a ten dělal, že nás dva v autě nevidí. Nakonec nás vzal za 160juanů až na konec treku do Walnut garden a my půjdem pěšky zpět. Pino se stažil všemožně ukecat cenu níž. Nelíbilo se mu například, že nám dal už utržené lístky, kterých měl celý balík - evidentně od "frienda". Za asi 15km cestu kaňonem si řekl nehorázných 60juanů navíc. Docela drsně se s řidičem hádal. Já seděl na zadním sedladle a nechal ho jednat. Nevěřili by jste, na kolik je Pino schopný uhádat cenu. Tentokrát to ale nevyšlo. Řidič byl neoblomný, a když jsem pak Pinovi řekl, že holt dáme těch 160, hrozně se naštval, že ho prý celou dobu nechám smlouvat a pak stejně řeknu, že bych to klidně zaplatil. Jinak byl ale kaňon úžasný - jeden z nejhlubších na světě. Cesta přímo z Walnut garden je prý dost nebezpečná (ať už přes kopce - škoda, to by bylo nádherný, tak i podél řeky na dně kaňonu), takže nám doporučili, aby jsme se po silnici vrátili k Tina's guesthouse a pak teprve začali stoupat na cestu, která vede hezky traverzem po severní straně kaňonu.Z cesty je nádherný pohled na kopce na druhé straně, které se tyčí do výšky přes 5000m.n.m. Procházeli jsme krásnými vesničkami s terasovými rýžovými políčky, na loukách se klidně pásly koně na hraně nad propastí. Poobědvali jsme docela levně a hlavně velice dobře v Halfway guesthousu. V Tee guesthouse, kde jsme jen chvilku odpočívali jsme hned dostali zdarma čaj. Spali jsme u "našich" - píše se to Naxi guesthouse. Je to poslední místo na přespání necelé 2 hodiny od Qiao Tou. Večer nešel proud, takže jsme skoro po tmě zblajzli večeři, a šli brzo spát. Dal jsem i sprchu vodou ohřátou sluneční energii (často tu mají na střechách sudy a černé hadice) a taky brzo vytuhnul. Je docela zima a postele mají elektrické vyhřívané matrace, ale proud stejně nejde... takže jsem trochu klepal kosu. Zato Pino se vařil, protože si před spaním zapnul matraci naplno a když v noci pustily proud, byl líný si matraci vypnout nebo alespoň z tlumit.