Křižlice

domluva do křižlic... ukni do komentářů

Oslava 30 - domluva

V kometnáři prosím pište, v kolik hodin jste schopný v pátek odjíždět z Prahy, jestli berete auto (a kolik do něj poberete lidí a kol) a jestli si sami kolo na chalupu berete. Díky :-)

Pino poslal odkaz na Mapy.cz, kde by měla být chalupa přímo vidět. Interaktivní mapu najdete na mapy.cz

Klikněte na titulek článku, uvidíte nějaké ilustrační foto:

---

Našel jsem alespoň orientační mapu hotelu skála. Ta osamělá chaloupka na obdélníkové mítince na severovýchod od hotelu skála, to by mohlo být ono?

A nějaké fotečky Rachačky:

pátek 10.3. Dujiangyan "irritation" project

Dnes jsme měli v plánu irrigation project v Dujiangyanu (zavlažovací a současně protipovodňový systém na řece Minjiang pocházející z doby okolo 250 let př.n.l.!) a pak večerní přejezd do Qingcheng Houshan (horská přírodní rezervace, která by měla vypadat jako ty čínský obrázky v restauraci Červené jablko v Žitné ulici). Dneska nám ale nic nevycházelo podle plánů. Jednak jsme jeli zbytečně do centra na autobusové nádraží Xin Nan Men, kde jsme po půl hodině hádání u okénka (které občas vystřídala absolutní ignorace personálu neschopného mluvit anglicky) zjistili, že nám lístky nedají ,protože už jsou prostě vyprodané, a pak jsme se musely vracet na autobusák Chadianzi. V autobuse jsme luštili jména zastávek způsobem: "Najdi stromeček se stříškou, tři čárky s nožičkama a šuplík" a byli jsme všem pro smích. Když jsme se tedy zeptali, nechali nás vystoupit asi 3km před autobusákem a my tápali na ulici dál. Další šok byl vstup na irrigation project za 90j/os a to už jsme náš výlet přejmenovali na "irritation". Podařilo se nám "nějak" proklouznout na jeden studentský lístek a pak jsme se jen divili, kde na vstup vzala třeba čínská babička, která si přišla do parku plést. Projekt je jistě zajímavý, ale za 90 juanů nestojí, zvlášť když jsou některá koryta kanálů suchá. Ven z parku jsme se dostali 20 minut po té, co odjel poslední autobus do centra a poslední bus do Qingcheng Houshan už byl také pryč. Nabídku taxikáře za 80juanů přebyla naháněča na hotel za 10/osobu. Přespali jsme tedy v Dujiangyanu. Pina pořád trápí střevní problémy, takže šel rovnou spát, já jsem se vydal někam do uliček na večeři. Stála mě sice neuvěřitelných 27juanů, ale to proto, že jsem si toho naporoučel docela dost (v domění, že třeba hrášku, na který jsem ukázal, dostanu jen tak na ochucení rýže a ne porci, která by sama vystačila jako příloha) a opravdu jsem se dosyta přežral. Večeři navíc okořenila konverzace s místními, kteří se na mě sesypali hned po mém příchodu. Náš rozhovor sice spočíval v tom, že jsem na sebe velice smysluplně gestikulovali, oni se mi pořád smáli (třeba, že držím hůlky v levé ruce) a já jsem občas nakresli na papír něco jako slepou mapu Evropy s křížkem v přibližném místě Rubešovy ulilce v Praze 2. Zítra si přivstanem a hurá do hor!

čtvrtek 9.3. Ganden Sumtseling Gompa, let do Chengdu

Spalo se krásně. Oba jsme si dali vyhřívanou podložku na poloviční teplotu, takže já jsem neklepal kosu a Pino se nevařil. Den jsme začali obíháním bank. Vytoužené peníze z Pinovy VISA karty jsme nakonec dostali v Agricultural Bank u přepážky Cash Disbursement of International Card. Hned jsme letěli do outdoor krámku pro nasmlouvané zboží a pak na královskou snídani (peněz najednou máme, kolik chceme). Autobus zpět do Lijiang nám jede až ve dvě hodiny, takže jsme měli čas trochu se cournout historickým centrem a udělat malý výlet do tibetského kláštera Ganden Sumtseling Gompaasi 7km severně od centra. Jede tam bus č.3. Tam jsme ale litovali, že nemáme víc času. Zrovna se schylovalo k nějakému obřadu. Spousta mladých mnichů v červených hábitech sedělo na lavicích v ohromné místnosti. Ze stropu vysely barevné pruhy látky a celým sálem se neslo hluboké tibetské húúúú. Nejdřív nám zakazovali fotit, ale když jsme viděli, že i mniši se mezi sebou fotí mobilama, přestali jsme si brát servítky. Vlezli jsme i do kuchyně, kde zrovna v ohromných hrncích vařili bůhví co. Cestou na autobusák jsme ještě poobědvali výborné plněné knedlíčky a vyrazili na cestu. Před Lijiangem byl docela velký provoz náklaďáků plných suti. Autobusák mezi nima kličkoval v neskutečné rychlosti, až mi z toho vstávali vlasy hrůzou na hlavě - lepší to nevidět, ještě lepší v autbuse vůbec nesedět. Cestu jsme zvládli za 4 hodiny. Stavili jsme se v hostelu pro naše batohy. Trochu jsme se zdrželi přebalováním, chvilku strávili na free internetu, pokecali s anglicky mluvícíma číňanama a trochu pozdě vyrazili k CAAC na bus na letiště za 15 juanů/os. Měl jet v 19:15, což jsme nestíhali a funíc po ulici jsme marně vyhlíželi drožku, která by nás nablížila. Bylo to nakonec jen tak tak a to jen díky tomu, že autobus odjížděl až v půl. V autobusu jsme se zakecali s australanem Tonym, který už tu nějakou chvilku cestuje a pozítří má dokonce namířeno do Tibetu! V Chengdu chce bydlet ve stejném hostelu jako my. Vypadal docela scestovale, ale žádný drsňák to nebyl - prostě na to má prachy. V Chengdu na letišti nasedl to taxíku, i když zrovna přijel autobus do centra. Pravda, muselo se přestoupit a nevěděli jsme pořádně kde ani kam. Taky se na nás na konečné prvního busu sesypali drožkaři a taxikáři. Začali smlouvat, ale zrovna projížel náš bus 16, takže měli smůlu. Do hostelu jsme v pohodě dorazili ještě před půlnocí. Dost hladoví jsme se ptali po nějaké otevřené restauraci. Holka z recepce s námi vyrazila na roh ulice na BBQ.Stál tam číňan s grilem a stolečkem na kterém měl vystavené špízy ze všeho možného - masové za juan, zeleninové za půl. Zatím nás všude docela škubali, když za opečené brambory na špejli chtěli celý juan. Prý je tu jen v noci, protože nemá povolení a přes den by ho odvezli policajti. Do půl třetí jsme skejsli na internetu, který je v hostelu zdarma.

Dneska Číňani opět ukázali, jaký jsou fakt hrozný prasata - nejen, že kouřej a plivou v autobusu, ale stejně se choval i ten úředník v bance, který nám dával peníze na kartu.

MIX hostel, v kterém spíme je fajn. Jedna za postel v dormitory chtějí jen 15 juanů (pokoje jsou společné pro holky a kluky, proto asi název hostelu - to ale vůbec neberem jako nevýhodu ;-), je tu zdarma internet, zdarma spoustu giga muziky ke ztažení a v neposlední řadě tu dávaji výbornou mapu Chengdu. Jako reklama jsou na mapě velice praktické (čínsky napsané) větičky jako: "svezte mě do MIX hostelu" a jeho adresa nebo: "Řekněte mi ať vystoupím na stanici u MIX hostelu" a jméno stanice.

středa 8.3. Zhongdián

Přivstali jsme si, a už v sedm jsme vyráželi od našich směrem do Qiao Tou. Neuběhly ani dvě hodiny a dorazili jsme k vstupu, kde jsme si dali docela předraženou snídani v restauraci hned za bránou. Ještě v 9:20 na bráně nikdo nehlídal, takže jestli se někdo budete chtít dostat do do kaňonu zdarma, nemusíte přeplavávat vodu ani uplácet řidiče, stačí přespat v Qiao Tou a vyrazit na trek brzo ráno. My jsme to tak původně taky měli v plánu. Bohužel jsme předevčírem nechytli bus zLijiangu. Dneska nám autobus zastavil po 15 minutách čekání a odvezl nás za 20 juanů/os do Zhongdianu - městečko na planině v nadmořské výšce 3300m. Je to takové podtibetí s 80% tibetského obyvatelstva. Našli jsme podle průvodce nejlevnějí YHA hostel, kde s kartičkou stojí ubytování 15 juanů, pro nás za 20. Je asi 2,5km od autobusáku, takže jsme se docela prošli. Naštěstí jdem nalehko. Většinu věcí (včetně většiny peněz) jsme si nechali v hostelu v Lijiangu a vrátíme se pro ně zítra cestou na letiště. A právě ty peníze jsme nějak neodhadli, takže po koupení lístu zpět do Lijiangu a zaplacení hostelu nám zbývalo na oba pouhých 65 juanů. V café Noah jsme půjčili kola za 10/den (hrozný herky, ale jinde byly za 20 a na to prostě nemáme) a vyrazili na výlet na hot springs a kamenný most. Cestou jsme projížděli okolo polí, kde domorodci orali pluhem táhnutým dvěma jaky (nebo co to bylo) a ženy rozkopávali dřevěnými motyčkami hroudy tvdé hlíny - úplný Tibet, nádhera. Hot springs byly dva horké bazénky plné domorodců (I sem jsme museli proklouznout zdarma a to ne proto, že by 15 juanů bylo moc, ale protože by nám už nezbylo na večeři). Měli jsme ze sebe navzájem hroznou srandu, jak jsme tak všichni seděli ve slipech a domorodci s obdivem koukali na naše urostlá, leč sněhobílá těla. Kamenný most byla díra ve skále, kterou protékala voda. Těsně vedle byla postavená přírodní sauna nebo spíš pára. Tu jsme ale nezkoušeli, bylo už pozdě a cesta domů dlouhá.Večer jsme stejně strávili oblejzáním bankomatů, protože jsme v jednom outdoorovém krámku ukecali "gore-texové" snowboardové kalhoty, "soft-shellovou" bundu a pěkný 40l batoh za 350 juanů. Pino měl VISU, ale ani jeden bankomat (a že jsme jich zkusili) nám nechtěl dát. Všechny bankomaty Agricultural Bank of China dokonce skončili po našich pokusech ve stavu "out of service".

Dneska se nám 2x stalo, že jsme v restauraci nedokázali rozluštit čínský jídelní lístek a museli nás vzít do kuchyně, ať ukážeme, co chceme jíst. Pohled, který se nám odkryl nás vždy natolik odradil, že jsme poprvé raději na ulici poobědvali známé plněné knedlíčky a podruhé skončili na nudlové polívce v lepší restauraci vedle našeho hostelu.

Dnes jsme také potkali jednu cizinku, která tu už rok studuje tibetskou kulturu. Poradila nám, jak se čínsky napíše Phoenix - jméno čaje, které si u Pina objednala Terka - znalkyně čajů. Doufejme, že teď už naše návštěvy teeshopů a pokusy o správnou výslovnost nebudou tak beznadějně bezvýsledné.

úterý 7.3. Tiger leaping gorge

Dnes ráno jsme chtěli jet autobusem do Qiao Tou, kde začíná trek kaňonem Tiger leaping gorge. Na autobusáku nás ale odchytl číňánek, že tamtudy jede autem, a že nás tam hodí levněji a rychleji než autobus. Dokonce nás prý proveze vstupem, který stojí 50j/os. Dáme mu za to 100juanů, takže nás vlastně doprava vyjde zdarma. Výlet chceme udělat jednodenní a zatím nevíme, jak se dostaneme z konce treku zpět do Qiao Tou. Vstupem jsme projeli bez problémů, číňánek mávnul na hlídače (usmál se na nás a řekl: "friend") a ten dělal, že nás dva v autě nevidí. Nakonec nás vzal za 160juanů až na konec treku do Walnut garden a my půjdem pěšky zpět. Pino se stažil všemožně ukecat cenu níž. Nelíbilo se mu například, že nám dal už utržené lístky, kterých měl celý balík - evidentně od "frienda". Za asi 15km cestu kaňonem si řekl nehorázných 60juanů navíc. Docela drsně se s řidičem hádal. Já seděl na zadním sedladle a nechal ho jednat. Nevěřili by jste, na kolik je Pino schopný uhádat cenu. Tentokrát to ale nevyšlo. Řidič byl neoblomný, a když jsem pak Pinovi řekl, že holt dáme těch 160, hrozně se naštval, že ho prý celou dobu nechám smlouvat a pak stejně řeknu, že bych to klidně zaplatil. Jinak byl ale kaňon úžasný - jeden z nejhlubších na světě. Cesta přímo z Walnut garden je prý dost nebezpečná (ať už přes kopce - škoda, to by bylo nádherný, tak i podél řeky na dně kaňonu), takže nám doporučili, aby jsme se po silnici vrátili k Tina's guesthouse a pak teprve začali stoupat na cestu, která vede hezky traverzem po severní straně kaňonu.Z cesty je nádherný pohled na kopce na druhé straně, které se tyčí do výšky přes 5000m.n.m. Procházeli jsme krásnými vesničkami s terasovými rýžovými políčky, na loukách se klidně pásly koně na hraně nad propastí. Poobědvali jsme docela levně a hlavně velice dobře v Halfway guesthousu. V Tee guesthouse, kde jsme jen chvilku odpočívali jsme hned dostali zdarma čaj. Spali jsme u "našich" - píše se to Naxi guesthouse. Je to poslední místo na přespání necelé 2 hodiny od Qiao Tou. Večer nešel proud, takže jsme skoro po tmě zblajzli večeři, a šli brzo spát. Dal jsem i sprchu vodou ohřátou sluneční energii (často tu mají na střechách sudy a černé hadice) a taky brzo vytuhnul. Je docela zima a postele mají elektrické vyhřívané matrace, ale proud stejně nejde... takže jsem trochu klepal kosu. Zato Pino se vařil, protože si před spaním zapnul matraci naplno a když v noci pustily proud, byl líný si matraci vypnout nebo alespoň z tlumit.

pondělí 6.3. Lijiang, Dragons pool

Dneska jsme chtěli vylézt na "peak" - nějaký kopec za Dalí. Je to stejný hřeben jako sobotní Cang shan - i začátek treku stejný, pak se ale nejde traverzem po chodníčku, ale šplhá se dál až do výšky přes 3500mnm. Nic víc jsme o tom nevěděli, navíc se od rána nakopcích váleli mraky, tak jsme náš výstup vzdali a hned ráno odjeli z Dalí do Lijiangu. I když měl bus podle LP projíždět centrem, museli jsme dojít do agentury, kde nám prodali lístky a zavolali řidičovi, aby do centra opravdu zajel. Jinak totiž projíždí okolo - to by jsme se asi načekali. Chtěli jsme ještě dneska dojet až do Qiao Tou (proč uvidíte zítra), ale prý už odpoledne nic nejde, tak jsme se nechali odchytnout naháněčkou do hostelu "57" za 10 juanu/os a odpoledne udělali výlet na Dragons pool. Je to park s jezírkem, pěkným mostem, pár altánky a jinými čínskými domečky. Opět se nám nechtělo platit nehorázných 60/os, ale tady se hlídačky u vchodu uplatit nenechaly (možná proto, že tam byly dvě). Vydali jsme se tedy před jižní vstupní bránou doprava do kopce okolo plotu po prošlapaných cestičkách a přemýšleli, kde by jsme přelezli plot. Šli jsme dál do kopce, až jsme se dostali na vyhlídku na kopci na východ od parku a na pěkných upravených schodech jsme zjistili, že už jsme vlastně v parku. Vyhlídka byla opravdu pěkná, v dálce se tyčí 5500m vysoký Julong Xueshan. Pohled přes mostík dole od jezýrka je úplně pohlednicový. Večer jsme zašli do centra na večeři. Lijiang je až kýčovitě pěkný a čistý. Večer to tu opravdu žije - číňani se baví tím, že na sebe z hospod navzájem hlasitě zpívají. Pak zařvou něco jako "Já sou já sou já já sou". To asi znamená, teď je řada na vás. Lidi s protější hospody se nenechají zahambit, něco hlasitě zapějí, a pak zase"Já sou já sou já já sou", takže se celá ulice navzájem přeřvává.
Když jsme dnes zabrousili do jednoho Outdoor obchodu, a Pino se zeptal, proč tahle bunda stojí 300juanů a támhle v rohu s
koro ta samá 2500? Prodavačka v klidu odpověděla, ta levná je padělek. Pina její upřimnost hrozně pobavila, chodil po krámu, ukazoval na věci a ona říkala: "Padělek, padělek, padělek... tohle to je pravý, tohle zase padělek". Skoro všechny padělky značky North Face, takže jsem si jí přejmenovali na North Fake.
Už dlouho promyšlíme, jak se stihnem vrátit na zpáteční let do Hongkongu a přitom nestrávit 48 hodin ve vlaku. Vyřešili jsme to dneska, když jsme koupili na čtvrtek večer letenky z Lijiangu do Chengdu (550 juanu/os) a na pondělí ráno z Chongquingu do Shenzenu za 600, což je jen asi o půl víc, než by jsme dali za vlak.

neděle 5.3. Tři pagody, vesnička Xizhou

V Dali mi nefunguje GPSka! Stačí se ale vzdálit tak na 2-3 kilometry za město a zase normálně naběhne. Prý je tu nějaká vojenská základna, takže jsme pojali podezdření, že tu schválně signál GPS satelitů ruší.

Dnes jsme udělali výlet na kolech do vesničky Xizhou na břehu jezera asi 35km na sever od Dali. Cesta byla příšerná. Jelo se po frekventované silnici, na které navíc byla bouračka a auta se kolem ní mačkala do třech pruhů - hrůza. V samotném Xizhou jsme čekali nějaký klášter nebo jinou čínskou památku. Nic jsme nenašli, ale i průjezd malou čínsou vesničkou, kde turistu asi nevidí, jak je rok dlouhý, byl velice zajímavý. Zpátky jsme jeli po jiné silnici, rovnobežné s hlavní ale dál od jezera a provoz tu byl mnohem menší.

Cestou do Xizhou jsme navštívili Tři pagody. Vstup byl neskutečných 60 juanů/os, takže se Pino pokusil podplatit hlídače u východu (30 juanů za oba), aby nás pustil dovnitř - šlo to docela ztuha, ale povedlo se. Za 60 juanů to nestojí. Pagody jsou navíc hezky vidět i z venku.

Konečně jsme vypálili fotky z digitálu na CD. Po návratu do Čech měl ale Pino hrozný problémy fotky z CDčka dostat. Jednak mu ho vypálili i s nějakým virem a jednak se zdá být dvě třetiny úplně nečitelných.

patek a sobota 3. a 4.3. Golden Temple v Kunmingu, Cang-shan v Dali

Mame toho tolik (a obcas spatne naplanovaneho), ze se vubec nedostavam k psani deniku. Tedy alespon strucne. Patek jsme jeste stravili v Kunmingu. Chteli jsme se jet podivat na skalni mesta do Shalinu, ale po vcerejsi akci se nam nepovedlo vcas vstat. Odpoledne jsme "odflakli" vyletem na Golden Temple - ten byl ale moc pekny. Neni daleko, dostanete se tam v pohode MHD, je to docela veliky komplex v lese na jednom kopecku na severu Kunmingu. Koupil jsem si vonne tycky, ze si je v chramu zapalim a hned me odchytl jeden mnich, ke kteremu sem si musel sednout, dostal jsem od nej privesek na krk, pomodlil se za me a pozadal me o nejake penize na provoz klastera. Naznacil, ze lidi davaji tak kolem stovky, ale vic nez 30, ze me nedostal - i tak to bylo moc.

Vecer jsme se rozloucili s Nailem, ktery jede na dvoudenni trek v jungli na jihu Yunnanu - asi to bude fakt dobry, ale nemame na to s Pinem cas, takze jsme sedli na nocni vlak a prejeli do Xiaguanu odkud MHD do Dali. Malebne mestecko na brehu velkeho jezera obklopene kopci. Hned ten den jsme jeste udelali vylet na Cang-shan. Je to asi 11km dlouhy chodnicek po vrstevnici, ktery kopiruje nadherna udoli. Na zacatku je sedackova lanovka, na konci kabinka, ktera vas zase sveze zpet do udoli. Nam se ale nechtelo platit a vydali jsme se nahoru pesky. Po ceste jsme si ale vsimli, ze v jednom miste jezdi sedacky tak nizko, ze neni problem na ne naskocit... to nam vylet prijemne ulehcilo a zpestrilo. Po ceste jsme narazili na odbocku na jeskyne Feng Yan Dong, kam jsme se za jeden juanek mrkli. Bylo to ale docela o strach, jestli tu nekdy budete, tak se na jeskyne urcite podivejte. Schvalne, jestli budete mit odvahu prejit jeden uzky chodnicek bez zabradli nad docela velkou propasti. Me jsme do toho nesli. Zpatky do udoli z konce cesticky jsme sli zase pesky a stopli si mikrobus zpet do Dali.

ctvrtek 2.3. Kunming, vylet na Xi Shan

Vzbudili nas v sedm. Venku je zase pekne hnusne (vcera poprve svitilo slunicko a my jsme skoro cely den prosedeli v autobuse). Do Kunmingu jsme dorazili pred devatou. Na to, ze je Kunming 1900m.n.m, je tu docela teplo (takovych 15). K snidani jsme dali na ulici vyborne, masem plnene knedlicky varene na pare. Stoji 3 juany, ale chteli nas natahnout na 5 juanu. Ubytovali jsme se v hotelu Kunhu. Recepce vypada docela honosne, pokoj za 25 juanu/os (v cene bude i snidane) uz hur, nejhur jsou na tom ale zachody, ktere jsou turecke a jsou mezi nimi jen asi metr dvacet vysoke zidky bez dveri. Nevim, jestli se mi bude chcit takhle verejne konat svoji velkou potrebu. Odpoledne jsme udelali vylet na horu Xi Shan, ktera je za jezerem Dian Chi asi 15km z centra. Prosli jsme si tady Dragon's gate: komplex chodnicku a tunylku ve strme skale, pekne baracky, mozna nadherne vyhledy, kdyz teda neni mlha. Vstup je 30 juanu (ne jak tvrdi LP 20). Studentskou cenu jsme neukecali, tak jsme alespon koupili pro nas tri jen dva listky, na trhace u vchodu jsme udelali smutny oci a bylo to. V hnusnym pocasi to stejne nebylo nic moc. Naladu nam zvedla az navsteva dvou taoistickych chramu (to slovo zni zbytecne honosne) Tai Hua a Hauting Temple, ktere se nam opravdu libily. Krasne zahrady, kroucene strechy, ohromne sochy taoistickych bohu. Dokonce zpozamraku na chvilku vykouklo slunicko. Vecer jsme v Kunmingu skocili do internet cafe. Stalo 2 juany/hodinu a bylo ohromne - minimalne 3 mistnosti, v kazde pres sto pocitacu, skoro u kazdeho cinan parici nejakou hru. Na veceri jsme skocili do restaurace Happy Fish, kde za vstup 19 juanu jite a hlavne i pijete pivo, co hrdlo raci. Kolem dokola jsou svedske stoly se zeleninou, nudlema, ryzi a taky sirovym masem. Na stole mate varic a nadobu s vodou, kde si vse sami uvarite. Do masa jsme se ale radeji nepousteli, ono taky nevypadalo buhvi jak vabne, spoustu veci jsme vubec nepoznali. U pivka jsme pak vyrdzeli az do pul desaty, kdy nas uz jako posledni museli vyhodit. Dali jsme i mistni palenku (Bajzo nebo tak nejak -odhaduju tak na 30-35%) a uz v docel dobre nalade vyrazili do dalsi hospody. Skoncili jsme na jedne diskotece, do postele jsme se dostali az po treti hodine rano.

Dnes jsme take poprve menili USD, ktere mame z Cech na juany. V Bank of Cina nam dali kurz 7.95 juanu za jeden dolar, a to bez dalsich poplatku - to se nam zdalo docela dobry.

streda 3.1. cesta do Nanningu

Dneska jsme se nutne potrebovali dostat vcas do Nanningu, aby nam neujel vlak do Kunmingu v 18:10, na ktery uz mame koupene listky. Prvni bus z Ping'anu jede podle pruvodce a podle tabule na zastavce v 7:20, podle zensky z hotelu v 7:30, nakonec jezdi v 7:40 (nastesti, byli jsme tam v 7:22 a bali se, jestli nam uz neujel). Cesta probehla hladce. Jednim busem do Longshenu (6,50 juanu, 40 minut), dalsim do Guilinu (17 juanu, 3 hodiny, kdyz jsme ho potkali s prvnim busem na silnici z Longshenu, oba zastavili aby jsme si mohli presednout), a do Nanningu (4 hodiny, 88 juanu)komfortnim busem se stevardkou, ktera nas nejdriv privitala tim, ze do mikrofonu chvilku "shui-shai-jua-ti-ping-shi-shui"-ovala, rozdala svacinku a cinske noviny do Kunmingu. Autobusak v Nanningu je snad 10km od vlakoveho nadrazi, takze jsme museli MHD. Kdyz nas v autobuse videla jedna cinanka, jak se zmatene rozhlizime a snazime se zjistit, kde vystoupit, rekla nam plynulou anglictinou, ze vidi, jak jsme mimo, a ze nam rekne, az budem u nadrazi. Meli jsme jeste skoro dve hodiny, tak jsme s ni skocili na pokec a dva hamburgery (za pouhych 5 juanu za jeden) do MacDonaldu - pripadali jsme si jako exoti, vsichni na nas cumeli, jako by nas snad pred tim nikdy nevideli. Do vlaku jsme nastopili pul hodiny pred odjezdem. Na prvni pohled to tam vypada jeko ve vezeni a chlivky s palandama jako cely. V nasi cele jsme byli 4 a tak tak jsme se vesli s batohama do ulicky. Lehatka jsou pohodlne a hlavne dost dlouhe. Dali jsme u stolku u okynka karty, udelali si instatni nudle (ve vlaku je zdarma horka voda, a kdyz nam v deset zhasli, zalezli jsme na kute.

Nas pruvodce docela keca s cenama. Treba bus Guilin-Longshen stoji 17 a ne 12-15 jak tvrdi Lonely Planet . To by se jeste dalo prominout, ale vstup na ryzove pole 50 juanu misto 30, to uz je blby.

utery 28.2. ryzova policka: Dragon's backbone rice terraces

Privstali jsme si na osmou, ze v devet vyrazime na bus. Neil se do osmi ctyriceti nehybal, tak jsme nevedeli, jestli jede s nama nebo ne, ale pak vstal a behem 15 minut byl zbaleny. V autobuse do Guilinu jsme odchytli cinanku Evu, kterou jsme prekecali, aby nam pomohla najit nadrazi a koupit na listky na zitrejsi lehatkovy vlak (tzv. hard sleeper) Guilin - Kunming. I ona po Guilinu docela bloudila. Listky ale mame, do Kunmingu vyrazime zitra v 18:10. Za 17 yuanu jsme se svezli autobusem do Hepingu a tam ukecali taxi do Ping'anu na 30yuan. Ping'an, ve kterem jsme chteli spat, je mestecko ve strani mezi terasovymi ryzovymi policky. Do cele oblasti se podle Lonely Planet plati vstup 30 yuanu, takze jsme odmitli nabidku jineho taxikare, ze nas za 150 proveze vsechny bez vstupu. Za vstup se ale uz dva roky plati 50 yuanu, takze to nakonec vyslo docela draho. Hned u vstupu do vesnice nas odchytla nejaka zenska a odvedla si nas do sveho hotelu. Pokoj s peknou vyhlidkou ale bez koupelny stal 10yuanu/os. Odpoledne jsme stihli asi 2 hodinovy okruh pres vyhlidku 1 a vyhlidku 2. Nemeli jsme moc pekne pocasi, ale hlavne ze neprselo. Terasy policek jsou nadherne, na vsech kopcich kolem vytvareji pravidelne vrstevnice. Vecer jsme dali v nasem hotelu veceri a zahrali jsme si karty. Je hrozna kosa, asi jen par stupnu nad nulou a hotel nema vytapeni. Majitelka nam ale dala pod stul misu s doutnajicim drevenym uhlim, coz bylo velice prijemne! Na spani kazdy vyfasoval dve teple deky, ale stejne jsem v noci trochu klepal kosu.

Co to hardsleeper? Lehatkovy vlak, kde je na jedne strane ulicka ze ktere je volny pristup do bunek s tremi patry lehatek na kazde strane. Bunky jsou bez dveri, kdyz prochazite ulickou, tak na kazdeho vidite. Nejvyssi patro je nejlevnejsi, spodni lehatko je nejdrazsi, rozdil je ale jen kolem 10 yuanu. 14-ti hodinova pres 800km dlouha cesta Guilin-Kunming stoji na prostrednim luzku 175 yuanu.

sobota 25.- pondeli 27.2. Yangshuo - piskovcove homole

Yangshuo nas privitalo nevice nevlidne. Celou noc prselo a rano nas do te hrozne zimy vykopli ospaly z autobusu. Bylo ale krasny, jak v mlze prosvitaly ohromne piskovcove homole, kterych je tady kolem dokola jak ... proste hodne. Jeste s jednim anglicanem Neilem jsme pred osmou hodinou probudili recepcni Lisa's hostelu a ukecali cenu z 30 na 15 juanu na noc. Pokoj je sice velky, ale je tam neskutecna zima (11 stupnu) a vlhkost (myslim, ze 99%). Pino zacal projizdet kanaly na televizi. Na jednom zrovna zacinal zaznam hokeje Cesko-Svedsko ... neskutecny stesti.Po prohranem zapasu jsme se nachvilku natahli a probudili se az v pul druhy. Odpoledne jsme si stihli jen procourat zamraceny Yangshuo a vylezt na jednu malou homoli primo ve meste - Xilang Shan. Vecer jsme skocili na pivko do Jimmy's baru a se servirkou Spring jsme hrali jednu chlastaci hru s kostkama, dokud neprisel zarlivy manzel - ouha.

V nedeli jsme si privstali na pul devatou (chteli jsme vstavat v sedm, ale nejak se nepovedlo - svedli jsme to na casovy posun), pujcili si za 20 janu dve kola a vyrazili na vylet k rece Yulong. Cesta podel reky mezi piskovcovymi homolemi byla okouzlujici - ani nam tolik nevadilo, ze byla hrozne bahnita. Cestou zpatky jsme dokonce trochu zmokli a prijeli jsme uz za sera cely od bahna, protoze blatniky to proste nejak nepobiraly. Byl to ale velice prijemne straveny den. Na rece se lidi vozili na bambusovych raftech - neustale nam je po ceste nekdo vnucoval a asi by to ani nebylo moc drahy. Jednou jsme si vlezli na zaparkovane rafty (spis takove pramy) a dali si svacinku.

Dokonce prijela na dalsim bambusaku zenska a prodala nam velky pivo (650ml) za 5 juanu. Cestou jsme projizdeli malymi vesnickami, kde jsme potkavali domorodce zenouci vesnici dobytek. Parkrat jsme videli jak mistni na malem stolku na ceste jen tak hraji nejake karty, jednou vedle stolku lezel svazany mrtvy pes - ze by ho nechavali ulezet na pondelni obed? Dojeli jsme az do Baishy (tam jsme na trhu zkusili snist neco co vypadalo jako razitka - takovy kolacky ze zdrclyho testa po pul juanu a za 2 juny vybornou zeleninovou nudlovo polivku) a vraceli se po druhem brehu reky. Cesta vedla mezi policky na brehu reky. Motali jsme se mezi remizky a jezdili po zidkach mezi policky - takova jizda zrucnosti. A toho bahna! Byli jsme radi, kdyz jsme se vratili na "silnici" na druhe strane reky. "Zakecali" jsme se s jednou cinankou - vubec jsme si nerozumeli, ale alespon nam pomohla oloupat a snist neco, co jsme dostali od Spring - nikdy jsem to nevidel, vypadalo to jako dyne tvaru ohromne hrusky a vevnitr byl grep nebo neco, co tak chutnalo. Do Yangshuo jsme se vraceli za deste, takze jsme pak museli zabahneny veci oplachnout ve sprse. Schvalne, jestli to v nasem studenem a vlhkem pokoji uschne.

Pondeli: Zase prsi celou noc, hezky se v tom usina, ale pres den to stoji za prd. Vstali jsme az v pul dvanacty. Asi do trech hodin jsme se flakali na hostelu. Kecali jsme s Neilem a s Dianou - venezuelkou, ktera zila 3 roky v Praze a docela vali cesky. Taky jsme nachvilku sedli na Internet, ktery je primo v hostelu, stoji 3 juany, ale je hrozne pomaly. Kdyz to po treti hodine vypadalo, ze uz nebude prset, vyrazili jsme vsichni ctyri na kolech na Moonhill - kopec s ohromnou dirou, ktera vypada jako vychazejici mesic, od Yangshuo necelych 10km. Vstup stoji 9 juanu.

Cestou nahoru s nami sla pani s taskou s pitim, ktere nam neustale vnucovala. Byli jsme tam sami a pani byla dost neodbytna, takze Neil nakonec jednu flasku vody koupil - samozrejme s vysokohorskou prirazkou. Vylezli jsme az na samy vrchol, kam se normalne nechodi a cesta podle toho taky vypadala. Po desti byla pekne uklouzana, takze se Neil na bahne hezky natahl, pak chudak jeste dvakrat na schodech kousek pred koncem. Cestou domu jsme samozrejme zmokli. Vecer jsme s Neilem zasli do nejake hospudky na veceri a dali si par pivek. Vypada to, ze s nama pojede na ryzova pole, kam vyrazime zitra. Vecer jsem jeste skocil na Internet, ze dam na blog nejake obrazky. Nebyla to sranda, pracovat s Photoshopem v cinstine - vysvetlit mu, ze chci urcit rozliseni v pixelech a ne v centimetrech jsem nejak obesel, ale najit v menu, kde se priostruji obrazky bylo nad me sily. K tomu vsemu si chlap vedle odchchla a klidne si odplivne na zem. Nastesti spousta klavesovych zkratek funguje stejne.

streda 22.2. - patek 24.2.2006 Praha - Hongkong - Yangshuo

Zatim vse probiha podle planu, i kdyz byl zpocatku docela tesny. Ve stredu ve tri hodiny jsme dostali cinska viza (zazadali jsme o ne v pondeli) a v sest uz jsme byli na letisti. Leteli jsme se Swissair pres Zurich. Do Hongkongu jsme dorazili ve ctvrtek v pet odpoledne.Ubytovali jsme se v Kowloonu - casti Hongkongu, odkud je to vsude blizko. Vecer jsme stravili couranim po nocnim marketu a vyletem tramvaji, ktera jako by z oka vypadla lanovce na Petrin. Ta nas dovezla na Victoria peek, kde jsme si dve hodiny pobloudili v mlze. Spat jsme sli az v pul ctvrty. Chteli jsme se jeste podivat do nejakeho klubu a dat si prvni cinske pivko, ale odradilo nas 160HKD za vstup (1HKD = asi 3kc!). V patek dopoledne jsme si jeste jednou prosli hezke ulicky na Hongkong islandu, projeli se dvoupatrovou tramvaji a skocili na obed - zatim tady prezivame na ceskych susenkach a hamburgrech z McDonaldu - cinske jidlo i v hnusnych restauracich vyjde draz nez dva hamburgery s velkou kolou. Odpoledne jsme se vydali do Ciny - vlakem na hranice do Wo Lo. Pak jiz z cinskeho Shenzenu do Yangshuo. Nastesti se nas ujal jeden hodny cinanek (nakonec se ukazalo, ze mu je 26), ktery nam pomohl najit bus do Guangzou a tam koupit listky na pul desatou na nocni autobus do Yangshuo.

To byly v konstce prvni tri dny. Zatim se vubec nenudime. Zajimave to bylo treba uz na prestupu v Zurichu. Na terminalu jsme nemohli najit televizi, kde by jsme se podivali alespon na prvni tretinu zapasu se Slovenskem.Proklouzli jsme i do bussiness lounge, ale ani tam na televizi nenasli spravny kanal. Jedna sluzka, ktere jsme priznali, ze jsme tam nacerno jen kvuli hokeji, a ze ho stejne asi neuvidime, nam rekla, proc si tedy alespon nedame nejaky drink :-). Namichali jsme si tedy zdarma dzus s vodkou a bacardi-colu...

Takove spani v Hongkongu byla taky lahudka. Objevili jsme sice hostel, kde jsme zapalatili za postel 60HKD, ale bylo to ohromnem a docela starem baraku. Uz ve vchodu nas chytl nahanec, vyvezl nas do 13. patra, kde se nachazela recepce jeho hostelu, ukazal nam pokoj za 70 na noc - spolecna loznice se 4 palandami. Zkusili jsme jeste jeden hostel ve 12. patre, kde nas noc vysla na 60/os v pidipokojiku se dvema palandama a smalou koupelno-zachodo-sprchou, ke kteremu se slo pres nejakou pradelnu kombinovanou s internetcafem - vse namackane jako ve svycarskych hodinkach. Byli jsme tam nastesti jen my dva, takze jsme se v pohode vesli.

V Hongkongu si v pohode vystacite s anglictinou. V Shenzenu a vubec v prave Cine uz by se nam mnohem vic hodila cinstina - anglicky tu fakt skoro nikdo neumi a z napisu mizi latinka, kterou nahrazuji cinske obrazky ala rozsypany caj. Diky bohu za naseho cinanka-pomocnika-prekladatele. Najit autobus podle toho, ze vite jak asi vypada cinske znaky pro Guangzou se nam zdalo byt skoro nemozne.V Guangzou jsem byl nadseny, ze jsem na velke svetelne tabuli plne cinskych znaku objevil Yangshuo, protoze jsem si pamatoval, ze zacina jako beta a zebrik, nez me cinanek vyvedl z omylu, ze to neni Yangshuo ale Yangctiang nebo co.

A ceny: doprava z letiste do Kowloonu stoji 3,5HKD za bus S1 na Tung Chung, pak asi 16HKD za metro. Double cheese burger u McDonalda za 8. Lod z Kowloonu na Hongkong island 1,7HKD, dvoupatrova tramvaj 2HDK. Tramvaj-lanovka na Vicoria peek: zpatecni za 30, jedna cesta 20. Hostel za 60/os se jmenuje Cosmic guest house, dokonce tu nabizeji vystaveni cinskeho viza za 200HKD - jestli se vam treba bude chtit riskovat a usetrit 60USD - tolik stoji viza v Praze. Nocni prejezd miniautobusem z Hongkong island do Kowloonu za 12HKD - nasli jsme ho uplne nahodou - taxik po velkem smlouvani by vysel na 70HKD. Vlak z Kowloonu (nadrazi Hung Hom) do Wo Lo za 33HKD/os, bus Shenzen-Guangzou 60 juanu (pocitame 3kc za jeden juan, jako u HKD), nocni bus z Guangzou do Jangshuo 130 juanu - mysleli jsme, ze to bude pohodlny sleeper bus, ale byla to obycejna stara herka - nastesti poloprazdna, takze jsme se natahli na ctyri sedacky pres ulicku - stejne jsme se moc nevyspali...

Deník z Hongkongu a Číny

Tak dneska vyrížím s Pinem na tři týdny do Číny. Jestli tedy dostaneme vízum - zažádali jsme o něj v pondělí, jdeme si pro něj dneska ve tři hodiny a v půl osmý večer odlétáme směr Zurich, pak Hongkong. Nevím, jak to bude v Číně s Internetem, ale snad se tu občas objeví nějaká zpráva. Asi to nebudou takové romány jako z Guatemaly, ale možná tím lépe, že?

neděle 11.12. Nicnedělání v Madridu

Dneska se toho moc zajímavého nestalo. Původně jsme chtěli zajít k Raulově mámě na oběd. Dali jsme si budíka na jedenáctou, ale vstali jsme až ve tři odpoledne (osm ráno guatemalského času - takže jsem vlastně vstal úplně normálně). Než jsme se vyhrabali z baráku, byla už zase tma. K Raulově mámě jsme dojeli metrem. Jeho sestra tam má auto, které si chceme půjčit. Maminka byla příjemná, tichá ženská, očividně velice starostlivá. Dostali jsme najíst - už nevím, co to bylo, ale prý něco typicky madridského nebo alespoň castillského a nebylo to špatný. Odjeli jsme půjčeným autem, stavili se pro Paolu (jedna kamarádka ze včerejška) a šli si nachvilku stoupnout do sportbaru u Pepeho, kde jsme k pivku dostali "zdarma" smažené kuřecí stehýnka.Moc dlouho jsme se neohřáli, a protože chtěl Raul vypálit nějaké fotky z Guatemaly, vyrazili jsme k Josemu. Jak jsme tak jezdili po Madridu, Raul se každou chvilku divil: "Jéé, tenhle barák se stavil, když jsem před 6 měsíci odjížděl", nebo: "Tahle silnice tu tenkrát vůbec nebyla!" - to se tu toho za šest měsíců změnilo. U Joseho jsme prolítli fotky, nějaké jsem Raulovi přepálil na CDčko a skejsli jsme na televizi, kde zrovna dávali Přátele. Cestou zpátky jsme si koupili telepizzu, stavili se doma pro teplé oblečení a vyrazili do parku Pardo, odkud je prý nádherný výhled na Madrid, že si pizzu sníme tam. Byla ale neskutečná zima a to i když jsme na sobě měli teplé zimní bundy. Pizzu jsme rychle zhltli a mazali zpátky do auta. Cestou domů jsme se stavili pro jednoho kamaráda, kterému Raul říká Teatreo. Kecali jsme o Mexiku, Guatemale a vůbec o všem co viděl Raul za 6 měsíců ve Střední Americe. Po druhý ráno si kluci pustilina videu Hvězdné války (Raul má doma přes 300 kazet!), chvilku jsem koukal s nima a pak šel spát.