Po šestý mě vzbudilo troubení Utila Princess - lodi, která jezdí mezi La Ceibou na Utilou. Vida, takže už jezdí! Dneska mám nového intruktora, francouze Oli. Alexandra odjíždí na dovolenou, prý na 4 měsíce. Dosavadního kapitána prý vyhodili, takže ráno nebylo jistý, jesti seženou novýho. Nakonec se zadařilo, takže jsme v jedu vyrazili na moře. Jsme jen dva žáci s dvěma instruktory.
Pohodička, ale trochu nuda. Mám docela problém s vyrovnáváním tlaku v uších, trvá mi minutu az dvě než se dostanu pod 10 metrů, pak už je to ale v pohodě. Je to krásný, i když je voda ještě dost zvířena po vlnách od Wilmy. Plavali jsme podél stěny s korály v hloubce něco přes 11 metrů. Víc se mi ale líbilo, když jsme se vrátili pod loď na písek ze kterého koukají ohromné barvany také bohatě porostlé korály. Nejlepší bylo, když jsme na konci ponoru proplouvali úzkou uličkou mezi dvěmi vysokými stěnami korálů. Ten pocit vznášení se jen tak volně v prostoru a vidět pod sebou, vedle sebe i nad sebou tu krásu je úplně geniální. Po potapení jsem koupil pytlík ovoce, které jsem neznal - prý marumba, tak jsme ho s Olim a Benem (oba instruktoři) spořádali na posezení, když mě učili, jak se to jí. Zmáčkne se to, až tomu praskne slupka, pak se z toho vyndá něco, co vypadá jako velký angrešt a chutná jako nevím co. Má to ještě pecku a s tou jsou trochu problémy, protože nejde jednoduše vyloupnout. Večer jsem zase strávil v hamaku s hrou Bike or Die a posloucháním muziky. Škoda že mi všichni kamarádi odjeli, byla s nima sranda, furt se něco dělo a ještě jsem si prosvistil španělštinu. Teď to tu stojí docela za prd. Zítra dodělám kurz, ve středu půjdu na dva volně ponory a ve čtvrtek z Ulity odjedu.
Pohodička, ale trochu nuda. Mám docela problém s vyrovnáváním tlaku v uších, trvá mi minutu az dvě než se dostanu pod 10 metrů, pak už je to ale v pohodě. Je to krásný, i když je voda ještě dost zvířena po vlnách od Wilmy. Plavali jsme podél stěny s korály v hloubce něco přes 11 metrů. Víc se mi ale líbilo, když jsme se vrátili pod loď na písek ze kterého koukají ohromné barvany také bohatě porostlé korály. Nejlepší bylo, když jsme na konci ponoru proplouvali úzkou uličkou mezi dvěmi vysokými stěnami korálů. Ten pocit vznášení se jen tak volně v prostoru a vidět pod sebou, vedle sebe i nad sebou tu krásu je úplně geniální. Po potapení jsem koupil pytlík ovoce, které jsem neznal - prý marumba, tak jsme ho s Olim a Benem (oba instruktoři) spořádali na posezení, když mě učili, jak se to jí. Zmáčkne se to, až tomu praskne slupka, pak se z toho vyndá něco, co vypadá jako velký angrešt a chutná jako nevím co. Má to ještě pecku a s tou jsou trochu problémy, protože nejde jednoduše vyloupnout. Večer jsem zase strávil v hamaku s hrou Bike or Die a posloucháním muziky. Škoda že mi všichni kamarádi odjeli, byla s nima sranda, furt se něco dělo a ještě jsem si prosvistil španělštinu. Teď to tu stojí docela za prd. Zítra dodělám kurz, ve středu půjdu na dva volně ponory a ve čtvrtek z Ulity odjedu.
Žádné komentáře:
Okomentovat