Ráno mi Alexandra zdělila tu radostnou novinu, že se od jedné hodiny jedem potápět! Ráno jsme ještě dokončili nějakou teorii, napsal jsem si testík a v půl jedný jsme začali s přípravami. Budu teď s Alexandrou sám, tak alespoň nějakou výhodu to má. Loď nám nekotví u našeho mola, ale má ji kapitán u baráku, takže jsme vše připravili a naložili nastojené láhve na auto, převlíkli jsme se do gumy a vyrazili na korbě za kapitánem. Alexandra se tam chvilku s někým hádala, z čeho jsem rozuměl akorát "mierda!". Kapitán se prostě ztratil, nikdo neví, kde je. OK, otočili jsme to, odstrojili láhve, svlékli neopreny. Nikdo to nějak neřešil, ale já jsem byl nasraný na maximální míru. Nechtěl jsem ale nikoho prudit, Alexandra za to asi nemůže, ale fakt mě to hrozně sralo (omlouvám se)! Vzal jsem si masku a šnorch a vyrazil za Pelikána až ke kanálu. Ten jsem přeplaval a pěšky dorazil k první potápěci bójce. V kanálu byla taková divná voda trochu do červena a
připadala mi na povrchu hrozně slaná, protože když se v ní člověk pohnul, tak se hrozně zamžila. Zašnorchoval jsem si skoro hodinu okolo první bójky. Hloubka tam byla kolem 5 metrů a spoustu věci na koukání. Bez ploutví a závaží se ale nedalo potápět, tak jsem to pozoroval jen tak z hladiny. Viděl jsem ale jednu želvu! Plavala si klidně pode mnou, dokonce mě jednou pomalu obkouzila a celou dobu mě zkoumavě pozorovala. Měl jsem na dlaních navlečené svoje sandály, takže jsme plavali dost podobně - asi ji to přišlo zajímavý. Večer jsem si uvařil v naší kuchyni. Byla pěkně špinavá, zasolena a vůbec docela odporná (za dva dny ji ale uklízečka docela uklidila, takže to beru zpět). Měl jsem špagety s cibulkou, vajíčkem a udělal jsem si i kuřecí omáčku z pytlíku, kterou jsem to všechno zalil - musím říct, že jsem nikdy nic tak dobryho neuvařil! Navíc toho byl ohromný kopec (jenom ta omáčka měla litr), takže mi zbylo i na snídani. Půjčil jsem si od dvou lidí, co bydlí v Paradise olej - je to takovej zajímávej párek: lesní muž a drobná holka s holou hlavou. Nejsou moc komunikativní, ale za olej děkuju. Večer jsem strávil na internetu. Carol píše, že na víkend nepřijede, její bratránek má promoci (chtěli jsme se potkat v Guatemale v Semuc Champey u termálních vodopádu), ach jo :-(
připadala mi na povrchu hrozně slaná, protože když se v ní člověk pohnul, tak se hrozně zamžila. Zašnorchoval jsem si skoro hodinu okolo první bójky. Hloubka tam byla kolem 5 metrů a spoustu věci na koukání. Bez ploutví a závaží se ale nedalo potápět, tak jsem to pozoroval jen tak z hladiny. Viděl jsem ale jednu želvu! Plavala si klidně pode mnou, dokonce mě jednou pomalu obkouzila a celou dobu mě zkoumavě pozorovala. Měl jsem na dlaních navlečené svoje sandály, takže jsme plavali dost podobně - asi ji to přišlo zajímavý. Večer jsem si uvařil v naší kuchyni. Byla pěkně špinavá, zasolena a vůbec docela odporná (za dva dny ji ale uklízečka docela uklidila, takže to beru zpět). Měl jsem špagety s cibulkou, vajíčkem a udělal jsem si i kuřecí omáčku z pytlíku, kterou jsem to všechno zalil - musím říct, že jsem nikdy nic tak dobryho neuvařil! Navíc toho byl ohromný kopec (jenom ta omáčka měla litr), takže mi zbylo i na snídani. Půjčil jsem si od dvou lidí, co bydlí v Paradise olej - je to takovej zajímávej párek: lesní muž a drobná holka s holou hlavou. Nejsou moc komunikativní, ale za olej děkuju. Večer jsem strávil na internetu. Carol píše, že na víkend nepřijede, její bratránek má promoci (chtěli jsme se potkat v Guatemale v Semuc Champey u termálních vodopádu), ach jo :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat