Ráno jsem skočil na intenet, který máme v průchodu u recepce za 10 pesos/h. Byla tam hrozná kosa, což člověk zabraný do internetu přestane vnímat, a samozřejmě jsem tam pěkně vymrznul, takže mě z toho začalo bolet v krku. Navíc jsem dost pospíchal, takže jsem určitě psal deník dost suše a nezajímavé (a ne zajímavé a vtipně, jako vždycky :-), příště si musím dát víc záležet. V ceně hostelu máme i snídani. Dostali jsme výborně lívanečky s javorovým sirupem a kafe. Na javorovém sirupu ale na nás dost šetřila, asi se ji nelíbíme, koukali jsme, že ostatním dala víc! Na dopoledne jsme se rozutekli po Oaxace, zkusit sehnat levnější ubytování (není!), zjistit nějaké info o zajímavých místech okolo, já musel ještě na poštu a hlavně konečně zaplatit výstupní poplatek z Mexika. Na papírech o vstupu do Mexika je totiž "složenka", ta se zaplatí v jakékoliv bance a při výstupu se jen ukáže potvrzení. Taky se mi stala zajímavá historka, kdy jsem neměl dost drobných na dva zákusky v cukrárně a slitovala se nad chudáčkem gringem starší mexičanka a věnovala mi 2 pesos - slovy: dvě pesos. No není to krásný! Odpoledne jsme vyrazili do El Tule na údajně největší živý organizmus na světě, takovou přerostlou Cypřiš, které jim za víc než 2000 let vyrostla před jedním kostelem v El Tule (nebo to bylo naopak?). Cesta trvala hodinu, protože jsme se nejdřív prodíraly kolonou dvou řad autobusu (takové zajímavě řešené odjezdy autobusu, které v dvouřadé koloně popojíždí, troubí a navzájem se blokují a lidí do nich náhodně naskakují), pak zase zápcou v Oaxace.
Dokonce i najít správný autobus bylo docela těžký. Naštěstí nás jeden chlápek poslal čekat jinam a prozradil, že autobus bude červený. A opravdu první červený autobus, který jsme doběhli jel do El Tule. Strom z dálky vypadá docela obyčejné, ale kmen má fakt bytelný a určitě i tuhý kořínek. Nejlepší ale bylo posezení v restauracce s výhledem na strom a příjemnými cenami. Jen ta vrchní byla nějaká divná - vůbec jsme ji nerozuměli, vůbec se nesnažila s tím něco dělat a když mluvila koukala okolo, jako by mluvila s někým jiným. Trochu nás to štvalo, ale spravila to pivkem (za 12 pesos), pro mě quesadillou (taky 12), pro Květů tlayudou (20) a dvěmi licuadosy, což bylo v mlíce rozmixované ovoce. Nakonec to byl velice příjemný výlet - tak nám to alespoň přijde, když se někde hezky najíme nebo alespoň napijem. Po návratu v Oaxace jsem vypaloval v jednom internet café fotky a rostl jsem u toho, protože mi to stahovalo fotky z USB čtečky ukrutně pomalu a vůbec tam měli samé šnečí-počí-tače, takže mi to zabralo hodinu a půl. Martin s Květou zatím nakoupili rum, colu, meloun a smíchali to po dvojicích dohromady (jenom colu-meloun nezkusili), takže jsme si večer v atriu našeho hostelu dali pěkně do nosu - ostatní z hostelu nám k tomu hráli a zpívali na kytaru - pohodička!
Dokonce i najít správný autobus bylo docela těžký. Naštěstí nás jeden chlápek poslal čekat jinam a prozradil, že autobus bude červený. A opravdu první červený autobus, který jsme doběhli jel do El Tule. Strom z dálky vypadá docela obyčejné, ale kmen má fakt bytelný a určitě i tuhý kořínek. Nejlepší ale bylo posezení v restauracce s výhledem na strom a příjemnými cenami. Jen ta vrchní byla nějaká divná - vůbec jsme ji nerozuměli, vůbec se nesnažila s tím něco dělat a když mluvila koukala okolo, jako by mluvila s někým jiným. Trochu nás to štvalo, ale spravila to pivkem (za 12 pesos), pro mě quesadillou (taky 12), pro Květů tlayudou (20) a dvěmi licuadosy, což bylo v mlíce rozmixované ovoce. Nakonec to byl velice příjemný výlet - tak nám to alespoň přijde, když se někde hezky najíme nebo alespoň napijem. Po návratu v Oaxace jsem vypaloval v jednom internet café fotky a rostl jsem u toho, protože mi to stahovalo fotky z USB čtečky ukrutně pomalu a vůbec tam měli samé šnečí-počí-tače, takže mi to zabralo hodinu a půl. Martin s Květou zatím nakoupili rum, colu, meloun a smíchali to po dvojicích dohromady (jenom colu-meloun nezkusili), takže jsme si večer v atriu našeho hostelu dali pěkně do nosu - ostatní z hostelu nám k tomu hráli a zpívali na kytaru - pohodička!
Žádné komentáře:
Okomentovat