Do Palenque jsme dorazili po 4 rano. Sedeli jsme na terminalu a koukali na nejaky film z 1. Svetovy valky. Sel jsem se podivat po okoli (uz to tu znam, je tu kousek od terminalu Internet, samozrejme zavreny) a objevil otevreny comedor, tak jsme zasli na tacos. Nebyly tak dobry jako v Campeche, ale za to mnohem levnejsi, tak jsme dali s Martinem kazdy ctyri. Kveta tomu moc neverila, a tak si radeji koupila jen nejake sladke pecivo. Nenasli jsme zadny bus, ktery by stavil u Agua Azul a tak jsme se nechali odchytit nahanecem do jednoho colectiva. Pry za chvilku odjizdeji. Bylo nam podezdrely, ze jsme tam zatim sami, a taky jsme si pockali skoro hodinu, nez se colectivo zaplnilo. Kveta mi nabidla vodu, kterou nasla v batuzku, ale bylo ji divny, ze takovou flasku vlastne nezna. Nakonec jsme zjistili, ze ji asi omylem zbalila v Campeche na autobusaku, kdyz jsme si pred zachodama prebalovali veci sebou do autobusu. Chudinka uz se trochu napila, takze ted ma strach, co to bylo za vodu, jak dlouho tam vlastne byla a kdy na ni prijde nejaka strevni prihoda. Na odbocku na Agua azul jsme dorazili za necelou hodinku a pul. Je to odsud jeste 4km, a taky uz tu na nas ceka taxik za 10 pesos/os. Je docela zatazeno a mozna i trochu sprchne, to je na Agua azul docela skoda - jsou to kaskadove vodopady s nadhernou svetle modrou vodou (alespon podle pohledu v obchodech se suvenyry). Zacali jsme si hned hledat ubytovani (ma tu dokonce byt nejaky kemp), ale lidi jsou tu nejaky divny, bavi se s nami tak nezucastnene a vubec jim neni rozumet. Navic nas furt honil nejaky dedek, ze ma cabanas za 150, coz nam prislo dost drahy, tak pred jsme pred nim utekli. Nakonec jsme se stejne museli s touhle cenou spokojit. Vsude chteli minimalne 200 a absolutne nehodlali smlouvat - hruza, a to jsme se tesili, jak bude v Chiapasu levno!
Na dve hodinky jsme se natahli a vsichni jsme utahany po nocnim prejezdu usnuli. Po dvanacty se udelalo docela hezky, tak jsme vyrazili na vodopady. Cesta podel koskad je lemovana comedory a suvenyry, kupodivu se tu neplati zadny vstup, voda v rece je hneda. Jinak je to ale moc pekny, po skoro hodine cesty jsme dokonce objevili pekne misto na koupani, bohuzel ne, tak jak jsme si predstavovali, pod, v nebo nad nejakym peknym vodopadem. Dobrou naladu nam udelal az kokos, ktery jsme si koupili za 10 pesos (ukecanych z 15). Nejdriv jsme brckama vypili mliko, pak jsme si ho jeste nechali rozsekat na 4 dily a nozema vydlabali duzinu. Zajedli jsme to trsem bananku (taky za 10 pesos), koukali na reku a bylo nam super. Vecer jsme ve vesnici shaneli levne pivko (v hospode stoji tretinka 15 pesos) a po dlouhem bloudeni po typicke mexicke vesnici jsme objevili boudu, kde nam zenska z chaladaku vytahla za 20 pesos litrovku Corony. Vypili jsme ji uz za tmy na lavicce s vyhledem na jeden maly splav uplne dole pod vodopady. K veceri nam Martin uvaril rajskou polivku s chlebem, dali jsme na chvilku pexeso a vytuhli.
Na dve hodinky jsme se natahli a vsichni jsme utahany po nocnim prejezdu usnuli. Po dvanacty se udelalo docela hezky, tak jsme vyrazili na vodopady. Cesta podel koskad je lemovana comedory a suvenyry, kupodivu se tu neplati zadny vstup, voda v rece je hneda. Jinak je to ale moc pekny, po skoro hodine cesty jsme dokonce objevili pekne misto na koupani, bohuzel ne, tak jak jsme si predstavovali, pod, v nebo nad nejakym peknym vodopadem. Dobrou naladu nam udelal az kokos, ktery jsme si koupili za 10 pesos (ukecanych z 15). Nejdriv jsme brckama vypili mliko, pak jsme si ho jeste nechali rozsekat na 4 dily a nozema vydlabali duzinu. Zajedli jsme to trsem bananku (taky za 10 pesos), koukali na reku a bylo nam super. Vecer jsme ve vesnici shaneli levne pivko (v hospode stoji tretinka 15 pesos) a po dlouhem bloudeni po typicke mexicke vesnici jsme objevili boudu, kde nam zenska z chaladaku vytahla za 20 pesos litrovku Corony. Vypili jsme ji uz za tmy na lavicce s vyhledem na jeden maly splav uplne dole pod vodopady. K veceri nam Martin uvaril rajskou polivku s chlebem, dali jsme na chvilku pexeso a vytuhli.
Žádné komentáře:
Okomentovat