Dneska jsme si chtěli přivstat, máme toho na dnešek naplánovaného moc, ale stejně nás Martin vytáh z postele až v devět, a to na voňavou snídani: vajíčka na cibulce. "Rychle" jsme se sbalili a vyrazili do centra, kde si máme vyzvednout vyprané prádlo - včera jsme objevili prádelnu, opět "full service" za 12 pesos za kilo. Bohužel nebylo vše suché (něco dokonce před náma narychlo sundávala ze šňůry), takže to musíme někde dosušit. Vzali jsme si taxíka za 30 pesos do Puerto Angel a nalkonec nás v něm jelo 6 dospělých + jeden malý kluk + jeden 20 litrový kanistr na benzín, který držel chlápek v ruce venku z okýnka. Nesmím taky zapomenout na chapulines - pražené kobylky, které nám nabídl taxikář, že je má čerstvě dovezené z Oaxacy, a které jsme trochu nejistě ochutnali. Mnam :-P. Jako v úterý jsme si nechali věci v kavárně v růžku pláže, a vyrazili taky jako v úterý na pláž Estacahuite, kde se chceme trochu zapotápět. Báli jsme se medúzek, které nás tu v úterý dost otravovali, ale našli jsme si dobre potápěci místo bez medúzek, takže to byla pohoda - jen jsou trochu větší vlny. Ve tři jsme se sbalili z pláže a vyrazili zpět do Puerto Angel, kde jsme chytli kamionetu do Pochutly. Ve čtyři nám jede autobus do San Jose del Pacifico v horách jižně od Oaxacy, vida jak nám to hezky vychází. Cesta byla neskutečná, ani kousíček rovně, silnice dost rozbitá, ale výhledy nádherný, hlavně když jsme s autobusem těsně před západem slunce vystoupali až nad mraky. Do San Jose del Pacifico jsme dorazili už za tmy. Já ještě v plavkách, Květa v letních šatičkách, Martin v kraťasech a všem byla hrozná kosa, protože jsme se dostali do výšky 2500mnm. Ubytování se ze začátku zdálo být problém, minimálně 150 pesos, nakonec jsme ale našli pěkný hotýlek na kopečku nad silnici, kde nás nechali za 120. Hned jsem se zeptal na místní specialitku - "normální houbový čaj", který je tu velmi vyhlášený a lidi sem prý kvůli něčemu jinému ani nejezdí. Nevěděl jsem, jak se to řekne ve španělštině, ale stačilo říct "té" a zatočil prstem u hlavy, a bylo jim to jasný. "Té de hongo? Sí!". Dneska je na to už pozdě, prý by bylo lepší až zítra ráno. Máme z toho samozřejmě trochu strach, tak si alespoň můžem rozmyslet, kdo do toho půjde. Ale nebojte, není to žádná tvrdá ani návyková droga. Když se to nepřežene, jen se po tom cítíte hrozně v pohodě, svět je opravdu neskutečně barevný a občas si k tomu člověk přimyslí nějakou tu malou halucinaci :-) Navíc to tu má dlouhodobou tradici a je to tu tak říkajíc legálně tolerované. Světě div se, v pokoji vedle nás bydlí Nikol se svou sestrou a kamarádkou Katkou. Jsou tu už druhý den a prý je to tu nádherný. Houbičkový čaj zkoušeli už na pláži Mazunte, kde si dala každá tři loky. Trvalo jim to necele 3 hodiny a bylo to prý hrozně pěkný. Zašli jsme do restaruace na večeři, dali si kuře s rýží a omáčkou mole negro, a úplně na nás dýchl pocit domova, protože se chuť dost podobala výborně české omáčce. Dobrou náladu mě kazí jen to, že nemůžu najít svoji peněženku, kam sem si bohužel před odjezdem z Puerto Angel přidal dalších 400 pesos (měl jsem tam už jen 150 pesos, celkem mi tedy chybí 550 pesos!), naštěstí jsem si z ní ale vyndal (taky těsně před odjezdem) kreditní kartu. Mám pocit, že mi musela v autobuse vypadnout z kapsy a v tý tmě jsem si toho nevšiml. Po večeři a po výborně čokoládě (kdo ji nezkusil, nebyl v Oaxace), jsme se zavrtali do peřin - v noci je tu totiž fakt drsná zima a venku fouká neskutečný vítr.
Žádné komentáře:
Okomentovat