Ráno jsem ještě narychlo prolítl učebnici potápění a napsal s Olím závěrečný test. Dnešní dva ponory byly v 18 metrech - to je maximum na moji licenci a v takové hloubce bylo mín světla a všechno se zdálo být takové šedivé, takže se mi stejně zase víc liblo v 10 metrech na písku pod lodí. Viděl jsem jednu hrozně zajímavou rybu, která plavala u dna na boku a obě oči měla na jedné straně - taková zrůdička. Musel jsem ještě Olímu ukázat, že uplavu 200 metrů a že vydržím ležet 10 minut nehnutě na hladině. Docela mě to za tu dobu odneslo daleko od lodi, ale Oli seděl na lodi, kouřil a hlídal mě. Když jsme pak vyplňovali deník ponoru, tak jsme podle tabulek spočítali, že jsme docela dost přešvihli čas pod vodou, takže by mělo hrozit nebezpečí Kesonový nemoci. Podle Olího potápěčského počítače (takovy hodinky s hloubkoměrem, které právě tohle hlídají, popřípadě radí, jak dělat na konci ponoru dekompresní zastávky) to ale bylo v pohodě. Tak snad OK, i když jedna odpověď v ranním testu byla - nikdy nepoužívat jeden počítač pro dva potápěče. Večer mě Oli a Ben pozvali na rumkolu (rum je tu totiž hrozně levný a hrozně dobrý), takže jsme docela pěkně pokecali. Přidali se i další dva žáci školy - anglicani, takoví dva zhulenci. Chtěl jsem taky dneska konečně zalepit Mimoně, který chudák utrpěl na Vltavě těžké zranění v rozkroku, ale lepidlo, ktere jsem si přivezl z Čech mi vyschlo, takže snad někdy jindy. Mimoni vydrž!
Žádné komentáře:
Okomentovat