Od tři hodin ráno chcanec jak kráva. Ještě že nespíme ve stanu, jak jsme původně chtěli. Šance na to, že by voda byla po nočním dešti modrá, je nulová, takže jsme po snídani rovnou vyrazili směrem na San Critobal. Taxíkem za 10/os na křižovatku, kde nám zastavilo plný colectivo, batohy nám naházeli na střechu a namačkali nás dovnitř. Za necelé dvě hodinky jsme dorazili do Ocosinga. Autobus do San Cristobalu nám jel hned, ale obídek na autobusaku (tři tacos) jsme ještě stihli. Cestou nám pouštěli film s Brucem Willisem a byl tak napínavý, že jsem se bál, že budem v San Cristobalu dřív, než film skončí. Cesta naštěstí trvala dost dlouho, takže jsme se dočkali nečekaného happyendu.V San Cristobalu se na nás vrhl dav naháněčů do hostelu. Vzali jsme si sice pár letáčku s ubytováním za 50/os, ale stejně jsme byli rozhodnuty najít něco pod 100 za všechny. Nepodařilo se. Prošli jsme skoro deset hotelu a nakonec stejně skončili podle jednoho letáčku v Casa di Gladys. Sice za 50/os, ale máme svůj pokojík, hostel jem moc pěkný, má kuchyňku, Interent zdarma, terasu s grylem a na zahradě stolní fotbálek. Cestou jsme jak jinak než náhodou objevili v hostelu Casa de Mexico Raula, takže jsme ho večer pozvali na pivko a na litr tequily, kterou jsme koupili v centru za 88 pesos. Bylo to hrozně příjemný, seděli jsme na zahrádce, kecali jsme, pili tequilu se soli a citrónkem (konečně, jsme přeci v Mexiku!) a hráli fotbálek. Já s Květou a Raulem jsme na noc zašli zapařit do centra na nějakou diskotéku s živou muzikou kousek od náměstí plnou gringů a jiných turistů. Martin zůstal doma. Cestou domů jsem si nechal u jednoho comedoru udělat dva hamburgery, které byly původně po 10 pesos, při placení se cena nečekaně vyšplhala na 36 pesos. Po docela drsné hádce, kterou se Raul snažil krotit, jsem nakonec ustoupil. Je fakt, že takhle dobrý hamburgery jsem už dlouho nejedl. V ulicích San Cristobalu jsme se nakonec úplně ztratili, takže jsme si museli vzít taxíka, protože by jsme nas hostel do rána asi nenašli.
Abych nezapomněl! Květa se dneska učila smlouvat. Byli jsme na večeři v jedné restauraci v centru a přišla tam indiánka s malou dcerkou prodávat deky a náramky, prý 20 pesos za 3 náramky. Květa zkušené snížila cenu na 10 pesos za 2 náramky. Holčička koukla na maminku, ta kývla, jako že jo, a obchod byl uzavřen. V ty samy restauracce jsme si dali k pití kolu a jestli nemají celou flašku. Že prý jo, 25 pesos za 2,5 litrů, ale museli pro ní odběhnout do krámku přes ulici.
Abych nezapomněl! Květa se dneska učila smlouvat. Byli jsme na večeři v jedné restauraci v centru a přišla tam indiánka s malou dcerkou prodávat deky a náramky, prý 20 pesos za 3 náramky. Květa zkušené snížila cenu na 10 pesos za 2 náramky. Holčička koukla na maminku, ta kývla, jako že jo, a obchod byl uzavřen. V ty samy restauracce jsme si dali k pití kolu a jestli nemají celou flašku. Že prý jo, 25 pesos za 2,5 litrů, ale museli pro ní odběhnout do krámku přes ulici.
Žádné komentáře:
Okomentovat