Ráno byl Juan mrtvý, protože včera v Coco Loco zapařili až do ranních hodin. Koukal jsem na Internet, že z "tropical depression" vznikl hurikán Wilma jižně od Jamajky, kde už začlo
mohutně pršet a čekají tam záplavy. V Honduraských novinách je o Wilmě na titulní stránce článek. Prý se čeká, že lízne východní pobřeží Hondurasu a požene se na Yucatan. Utila je v oranžové zóně nebezpečí, ostatní ostrovy včetně snobského Roatanu jsou dokonce v červené zóně. No mám já to ale na hurikány štěstí! Někteří lidí chtějí zítra odjet. Naše čtveřice potápěčů ale zatím zůstává a ráno jsme měli teorii potápění. Na hodině byla docela velká sranda, škoda že jsem většině vtípkům nerozuměl. Od jedné hodiny jsme šli na první ponor. Zakotvili jsme u jedné z bójek, připravili výzbroj a naházeli vše do vody. Alexandra nám řekla, ať se vším doplavem ke břehu, kde začneme v metrové hloubce. Bylo to hrozně pěkný - láhve plavou na nafouknutém žaketu, takže je stačí tlačit. Navíc už máme na sobě závaží, takže se dá velice jednoduše potápět na nádech (jinak je totiž v neoprenu a navíc ve slané vodě problém udržet se u dna). Většinu ponoru jsme strávili v kleče v metrové hloubce.
Zkoušeli jsme základní cviky, které jsme jeden po druhém ukazovali Alexandře. Holky s tím měli docela problémy, takže to zabralo hodně času. Pak jsme u dna doplavali až k lodi (tam už bylo tak 7 metrů a začaly se objevovat první korály). Merche ztratila masku, takže jsme ji s Alexandrou dalších 5 minut hledali, to se mi taky hrozně líbilo - první podmořská mise :-) Měl jsem toho docela dost, ale byl jsem nadšený. Zašel jsem na večeři do El Paisano, kde vaří dobře a docela levně. Po chvilce se tam objevil i Juan, takže jsme docela dobře pokecali o Arentine, o holkách a o digitálech. Když jsme se vrátili do Paradise, přisedli jsme k ostatním, kteří seděli na zápraží a trochu s nima zapařili. Je ale znát, že jsou po včerejšku dost utahaní, takže šli brzy spát.
mohutně pršet a čekají tam záplavy. V Honduraských novinách je o Wilmě na titulní stránce článek. Prý se čeká, že lízne východní pobřeží Hondurasu a požene se na Yucatan. Utila je v oranžové zóně nebezpečí, ostatní ostrovy včetně snobského Roatanu jsou dokonce v červené zóně. No mám já to ale na hurikány štěstí! Někteří lidí chtějí zítra odjet. Naše čtveřice potápěčů ale zatím zůstává a ráno jsme měli teorii potápění. Na hodině byla docela velká sranda, škoda že jsem většině vtípkům nerozuměl. Od jedné hodiny jsme šli na první ponor. Zakotvili jsme u jedné z bójek, připravili výzbroj a naházeli vše do vody. Alexandra nám řekla, ať se vším doplavem ke břehu, kde začneme v metrové hloubce. Bylo to hrozně pěkný - láhve plavou na nafouknutém žaketu, takže je stačí tlačit. Navíc už máme na sobě závaží, takže se dá velice jednoduše potápět na nádech (jinak je totiž v neoprenu a navíc ve slané vodě problém udržet se u dna). Většinu ponoru jsme strávili v kleče v metrové hloubce.Zkoušeli jsme základní cviky, které jsme jeden po druhém ukazovali Alexandře. Holky s tím měli docela problémy, takže to zabralo hodně času. Pak jsme u dna doplavali až k lodi (tam už bylo tak 7 metrů a začaly se objevovat první korály). Merche ztratila masku, takže jsme ji s Alexandrou dalších 5 minut hledali, to se mi taky hrozně líbilo - první podmořská mise :-) Měl jsem toho docela dost, ale byl jsem nadšený. Zašel jsem na večeři do El Paisano, kde vaří dobře a docela levně. Po chvilce se tam objevil i Juan, takže jsme docela dobře pokecali o Arentine, o holkách a o digitálech. Když jsme se vrátili do Paradise, přisedli jsme k ostatním, kteří seděli na zápraží a trochu s nima zapařili. Je ale znát, že jsou po včerejšku dost utahaní, takže šli brzy spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat