Ráno jsme využili luxus našeho hotelu (je taky pěkně drahý: 150L/os) a vykoupali se v bazénu. Pořád fouká silný vítr, ale jinak je docela teplo. Byl jsem se podívat k našemu domu na pobřeží. Jsou fakt velký vlny a z našeho mola je vytrhaných pár prken. Vždycky, když přijde nějaká větší, tak to mezerama mezi prknama stříká jako z cedníku. Pářící molo Coco Loco je úplně zničené, celá půlka chybí. Dokonce i bar je mírně porpadlý. Rozhodli jsme se, že na stěhování zpátky je ještě brzo. Našli jsme levnější hostel Loma Vista za 50/os, takže jsme se před obědem přestěhovali tam. Jídlo se vařilo společně: špagety s tuňákem a zeleninou, docela dobrý. Akorát jsem zrovna spal, když se rozdávalo a ostatní na mě zapomněli, takže když jsem se pak ukázal, solidárně mi každý dál lžíci že svého přídělu. Není co dělat, tak jsme s Juanem, Pelo a Margot zašli na jedno do Pelikán baru na pobřeží. Bylo to hrozně fajn, protože jsme dali jedno, dvě, nakonec tři pivka (jsem při penězích, odpoledne začal fungovat bankomat), kecalo se španělsky, takže jsem z toho měl jen půlku, ale zase dobrý trénink. Když jsme se vrátili, ostatní už začali pařit na zápraží našeho super hostýlku. Složili jsme se na rum a kolu, hrálo se na kytaru, zpívalo a bubnovalo na všechno možný. Tak mě napadá, že jsem vlastně skutečný rum ochutnal až tady a připadá proti Božkovu jako Whisky. Tím samozřejmě nechci říkat, že je Božkov špatný, naopak mě hrozně mrzí, že ho tu nemám na ukázku, aby ostáni věděli jak chutná Tuzemák (vlastně Tamzemák)! Docela brzo jsem vytuhnul v hamaku a když ostatní vyrazli do Treetanicu, tak jsem raději jen přelezl do postele. Jinak Treetanik je prý hrozně pěkná hospoda v zahradě s různými ochozy a balkónky mezi stromy. Příště se tam musím taky podívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat