Rano jsem potkal ve skole Larissu. Normalne ma vyucovani az odpoledne, ale prisla si promluvit s reditelem, protoze ji prijde, ze se ve skole nenaucila nic noveho, ze porad opakuji stare veci, ktere uz zna a je to pro ni jen ztrata casu. Ted mam alespon jeji email, takze mi posle plan sve cesty a treba se nekde potkame. Hannah se Segal asi pojedou za tyden na tyden na Kubu - zpatecni letenka pry stoji jen 150USD.
Kdyz jsem zacal uvazovat, ze bych mozna jel taky a zeptal se ji jestli by jim to vadilo, rekla Hannah jakoby v zertu: "actually... yes". Rekla ale, ze mi posle info o letenkach, takze cekam, ze nic neposle a ze to myslela vazne. Je fakt pekny, kdyz jsou lidi uprimny :-) Kdyz jsem po skole doma obedval, prisel za mnou Mark (ten nemocny), ze by potreboval, abych mu zajel do Panajachel s moci na rozbor. Dal mi penize na lod a do laboratore a hrozne se omlouval, jestli mi to pry nevadi. Byl jsem rad, ze mu muzu pomoct, neco takovyho klidne muze potkat i me. Navic to pojmu jako gratis vylet do Panajachel. Cesta lodi tam byla docela prijemna, ale v Panjachel zaclo docela fest prset. Laborator Atitlab byla docela daleko a musel jsem se porad ptat na cestu. V laboratori uz Marka znali, ze pry mu uz vcera nejaky rozbor delali. Cestou zpet jsem si prosel hlavni tridu s obchudky a dal si docela velky kus dobry i kdyz trochu pipaleny pizzy za 7Q. U brehu me odchytl jeden kluk, ze za chviku jede lod do San Pedra za 15Q (normalne turisty skasnou o dvacku), tak jsem sel s nim. Na molu uz cekal jeden izraelec, ktery uz trochu po Guatemale a Mexiku cestoval, tak jsem se z nej snazil vytahnout nejake info. Jmenoval se Izrael :-). Lod jela ze zacatku pomalu a hlavne po ceste stavila asi v 5 vesnicich, takze to trvalo docela dlouho, ale zase to bylo zajimavejsi. Na brehu jsou chude vesnicky a mezi nima se obcas tyci luxusni vila vysoko na skale. Po veceri jsem zasel do skoly na film o mayskem masakru, ktery tu byl v roce 1981, kdy armada zabijela a mucila mayske vesnicky za to, ze pomahaly gerilam, takze nektere osady museli zit potaji v lesich. I kdyz film pusobil dost amatersky, tak to bylo docela pusobive. Zasli jsme pak do baru Barrios kousek od skoly a dali pivko.
Ostatni sli pak na veceri do rodin, ale ja uz jsem jedl pred filmem, takze jsem zustal a pokecal s barmankou Johanou - guatemalkou, ktera zila 12 let na Bahamach, Kozenyho ale nepotkala :-). Taky se tam objevili dva belgicani, kteri maji namireno do Xela (mayske jmeno pro Quetzaltenango), takze jsem si na ne vzal email a mozna se jeste nekde potkame - moc tomu neverim, ale kdo vi. Do baru nakoukl i australan Andrew, ze jdou hrat poker, at se stavim. Bydli v tom nadhernem hostylku, ktery mi ukazovala Carol, ve ctvrtem patre s nadhernou vyhlidkou. Hrali jsme takovy divnou variantu pokeru, kdy se rozdali jen dve karty a ostatni se ukazuji na stole. Vklad byl 25Q, za ktere clovek dostal 25 sirek. Kdo o vsechny prisel tak skoncil. Koupit dalsi sirky neslo, pry aby se nestalo, ze by nekdo prohral zbytecne moc penez. Mel jsem smulu. Drzel jsem se zpatky, a kdyz mi dvakrat sla fakt dobra karta, tak mel vzdycky nekdo vic, takze jsem asi po hodine prisel o vsechny sirky (nebyl jsem ale prvni, kdo prohral) a sel jsem spat.
Kdyz jsem zacal uvazovat, ze bych mozna jel taky a zeptal se ji jestli by jim to vadilo, rekla Hannah jakoby v zertu: "actually... yes". Rekla ale, ze mi posle info o letenkach, takze cekam, ze nic neposle a ze to myslela vazne. Je fakt pekny, kdyz jsou lidi uprimny :-) Kdyz jsem po skole doma obedval, prisel za mnou Mark (ten nemocny), ze by potreboval, abych mu zajel do Panajachel s moci na rozbor. Dal mi penize na lod a do laboratore a hrozne se omlouval, jestli mi to pry nevadi. Byl jsem rad, ze mu muzu pomoct, neco takovyho klidne muze potkat i me. Navic to pojmu jako gratis vylet do Panajachel. Cesta lodi tam byla docela prijemna, ale v Panjachel zaclo docela fest prset. Laborator Atitlab byla docela daleko a musel jsem se porad ptat na cestu. V laboratori uz Marka znali, ze pry mu uz vcera nejaky rozbor delali. Cestou zpet jsem si prosel hlavni tridu s obchudky a dal si docela velky kus dobry i kdyz trochu pipaleny pizzy za 7Q. U brehu me odchytl jeden kluk, ze za chviku jede lod do San Pedra za 15Q (normalne turisty skasnou o dvacku), tak jsem sel s nim. Na molu uz cekal jeden izraelec, ktery uz trochu po Guatemale a Mexiku cestoval, tak jsem se z nej snazil vytahnout nejake info. Jmenoval se Izrael :-). Lod jela ze zacatku pomalu a hlavne po ceste stavila asi v 5 vesnicich, takze to trvalo docela dlouho, ale zase to bylo zajimavejsi. Na brehu jsou chude vesnicky a mezi nima se obcas tyci luxusni vila vysoko na skale. Po veceri jsem zasel do skoly na film o mayskem masakru, ktery tu byl v roce 1981, kdy armada zabijela a mucila mayske vesnicky za to, ze pomahaly gerilam, takze nektere osady museli zit potaji v lesich. I kdyz film pusobil dost amatersky, tak to bylo docela pusobive. Zasli jsme pak do baru Barrios kousek od skoly a dali pivko.Ostatni sli pak na veceri do rodin, ale ja uz jsem jedl pred filmem, takze jsem zustal a pokecal s barmankou Johanou - guatemalkou, ktera zila 12 let na Bahamach, Kozenyho ale nepotkala :-). Taky se tam objevili dva belgicani, kteri maji namireno do Xela (mayske jmeno pro Quetzaltenango), takze jsem si na ne vzal email a mozna se jeste nekde potkame - moc tomu neverim, ale kdo vi. Do baru nakoukl i australan Andrew, ze jdou hrat poker, at se stavim. Bydli v tom nadhernem hostylku, ktery mi ukazovala Carol, ve ctvrtem patre s nadhernou vyhlidkou. Hrali jsme takovy divnou variantu pokeru, kdy se rozdali jen dve karty a ostatni se ukazuji na stole. Vklad byl 25Q, za ktere clovek dostal 25 sirek. Kdo o vsechny prisel tak skoncil. Koupit dalsi sirky neslo, pry aby se nestalo, ze by nekdo prohral zbytecne moc penez. Mel jsem smulu. Drzel jsem se zpatky, a kdyz mi dvakrat sla fakt dobra karta, tak mel vzdycky nekdo vic, takze jsem asi po hodine prisel o vsechny sirky (nebyl jsem ale prvni, kdo prohral) a sel jsem spat.
Žádné komentáře:
Okomentovat