Ráno jsou všichni opět mrtví po včerejší parbe v Treetanicu. Já jsem byl ale vyspaný do růžová, tak jsem hned vyrazil podívat se, co je nového v Paradise. Vlny se trochu zklidnili, ale pořád jsou dost veliké. Zeptal jsem se Rosy (majitelka Paradise), kde by se dalo půjčit kolo. Nabídla mi zdarma jedno z kol, které byly opřené na zápraží hotelu. Nebylo to nic moc, ale za tu cenu! Jel jsem se podívat, kam vede cesta nahoru za hostel Loma Vista. Silnice byla docela kvalitní a vedla k letišti (respektive k přistávací ploše, nic jiného tam tozit nebylo), kde jsem se na chvilku rozvalil a dokonce jsem viděl přistávat letadlo, sice takové malé, pro deset, maximálně patnáct lidí, zato bylo docela zajímavé sledovat, jak mělo při přistání docela problémy s bočním větrem. Podle GPSky jsem zjistil, že jsem to předevčírem na své cestě "okolo ostrova" vzdal a otočil asi 250m od silnice. Dneska jsem si tedy na kole objel okruh celý. Jinam se tu asi jet nedá. Zkoušel jsem to ještě podle pláže na druhou stranu, okolo Pelikán baru (zrovna tam sedeli na pivku holky ze školky), až na konec - ke kanálu, přes který není most. Je ale asi jen 50m široký a za ním už jsou vidět kotvící boje a na břehu chatky - takové typické karibské letovisko se spoustou palem. Vypadalo ale docela opuštěné. Cestou zpátky jsem potkal Yaky. Dneska prý její kamarádka slaví narozeniny, takže se asi večer přijdu podívat na chvilku do Baracudy. Na večeři jsme chtěli s ostatníma zajít do El Paisonu, ale prý tam měli včera problém s nezaplaceným balíčkem cigaret, takže nás tam dneska nepustili. Zašli jsme tedy do restaurace Coco Loco (ta zůstala celá, bar vystrčený nad hladinu moře ale Wilmu nepřežil), kde jsem si dal plátek z Baracudy na roštu - mooooc, dobrý! Večer jsem se potkal v Baracudé s Yaky a s její kamoskou Rosy, dal jsem pár piv a kus slavnostního dortíků. Pokecal jsem tam s jedním Novozélanďanem, který už 6 let cestuje po světě, vždycky někde chvilku pracuje, aby měl peníze na další cestování. Dali jsme spolu panáka čehosi (nevím jak se to jmenovalo, mělo to 40%), co jsme nalili do pusy, barmanka nám to v puse zapálila, nechali jsme to chviličku hořet (hezky to hřálo), pak stačilo zavřít pusu a polknout. Později jsme se přesunuli do Bar in the Bush, kde hráli skoro jen Reggaeton, prý typická honduraská hudba. Docela dobrý, jen furt to samy. Potkal jsem tam i kamarády že školy, kteří původně pařit jít nechtěli. Docela mě to tam začalo štvát kvůli místním frajírkům - blbečkum. Když jsem jednou kolem nich šel, tak mě jeden jakoby náhodou spálil cigaretou na krku. Dělal jakoby nic, ale ostatní na mě koukali dost nevraživě, tak jsem to raději neřešil. Ještě bych dostal přes hubu.
Žádné komentáře:
Okomentovat