Ráno prší už jen trošku, dokonce na chvilku vykouklo sluníčko. Šel jsem se podívat po San Pedru. V přístavu je pár lidí z okolních vesnic - ženy mají jiné kroje, než v San Pedru - černé sukně s jedním ozdobným proužkem, sanpedřanky mají sukně celé barevné. Sedl jsem si na chvilku na bakon Casa Elena a koukal na jezero.
Za tři dny stoupla voda o víc než metr, takže některé mola jsou pod vodou - jezero totiž nemá odtok, nebo prý možná nějakou jeskyní, to ale nikdo neví. Taky prý pulzuje s periodou asi 30 let. Před 20-ti lety by prý zahrada školy San Pedro, kde probíhá výuka byla pod vodou. Šel jsem kolem posada Xetawal, kde bydlí Raul, ani jsem ho nechtěl otravovat, ale viděl mě oknem a pozval mě na snídani. Dali jsme šachy, úplně blbé tahy mi povoloval vracet, takže jsme si docela pěkně zahráli. Říkal, že mu na jednom místě funguje mobil, takže jsem mohl poslat SMS našim, že jsem OK. San Pedro je pořád bez proudu a proto Internet ani telefonní budky stále nefungují. K obědu jsem měl kuřecí vývar a kuře s rýží. Vyzukl jsem polívku a pak těžce polykal suché kuře s rýží - asi jsem si ten vývar měl správné vylít na rýži a maso. Tak příště. Ve dvě jsem se stavil ve škole, ale učitel Jose zase nepřišel. Vrátil jsem se tedy domů, dál studenou sprchu (teplá teče jen když jde proud), trochu jsem se učit, poslouchal MP3 a když mě došly bareky v palmu, přišel na řadu walkman. V rádiu říkali, že je v Santiagu 46 mrtvých, jmenovali desítky neprůjezdných silnic okolo Atitlanu. Večer jsem se zase stavil za Raulem (Nikol ani Noah dneska nikam jít nechtěli). Říkal, že je situace v okolí Atitlanu dost zla. Mluví se o 900 pohřešovaných v Santiagu, ostatní vesnice jako San Marco a Panajachel jsou na tom taky špatně. Zítra mezi osmou a devátou bude u městského úřadu nábor dobrovolníků na pomoc postiženým vesnicím, tak že prý asi půjde pomoct. Taky mu prý dochází peníze a v San Pedru ani v Panajachelu nefunguje bankomat. Zašli jsme na jedno pivko do
Barrios a dali jednu hru (nevím jak se jmenuje, něco jako z rohu do rohu pro tři hráče) s barmankou Johanou. Později se tam ukázali i mi spolužáci Harvy a Kalum, který v neděli odjeli do San Marco na kurz jógy. Říkali, že to tam bylo opravdu hrozný, jednu noc strávili v kostele. Ulicemi se valily potoky bahna a kamenů, spoustu domů to zbouralo, spoustu zasypalo. Viděl jsem fotku basketbalového hřiště a koš byl ve výšce jednoho metru! Prý jim řekli, za 5 minut jede loď do San Pedra, takže jestli chcete, tak teď nebo nikdy. Byly hrozně rádi, že jsou zpátky v bezpečném San Pedru a pijou pivko při svíčkách ve svém oblíbeném baru. Ukazoval jsem jim fotky z Naris del indio a Harvy, když viděl rozhlednu tak říkal "To je co? Na Naris del indio žádná rozhledna není!?"... takže jsme asi byli někde jinde, tak snad vyjde příště :-)
Za tři dny stoupla voda o víc než metr, takže některé mola jsou pod vodou - jezero totiž nemá odtok, nebo prý možná nějakou jeskyní, to ale nikdo neví. Taky prý pulzuje s periodou asi 30 let. Před 20-ti lety by prý zahrada školy San Pedro, kde probíhá výuka byla pod vodou. Šel jsem kolem posada Xetawal, kde bydlí Raul, ani jsem ho nechtěl otravovat, ale viděl mě oknem a pozval mě na snídani. Dali jsme šachy, úplně blbé tahy mi povoloval vracet, takže jsme si docela pěkně zahráli. Říkal, že mu na jednom místě funguje mobil, takže jsem mohl poslat SMS našim, že jsem OK. San Pedro je pořád bez proudu a proto Internet ani telefonní budky stále nefungují. K obědu jsem měl kuřecí vývar a kuře s rýží. Vyzukl jsem polívku a pak těžce polykal suché kuře s rýží - asi jsem si ten vývar měl správné vylít na rýži a maso. Tak příště. Ve dvě jsem se stavil ve škole, ale učitel Jose zase nepřišel. Vrátil jsem se tedy domů, dál studenou sprchu (teplá teče jen když jde proud), trochu jsem se učit, poslouchal MP3 a když mě došly bareky v palmu, přišel na řadu walkman. V rádiu říkali, že je v Santiagu 46 mrtvých, jmenovali desítky neprůjezdných silnic okolo Atitlanu. Večer jsem se zase stavil za Raulem (Nikol ani Noah dneska nikam jít nechtěli). Říkal, že je situace v okolí Atitlanu dost zla. Mluví se o 900 pohřešovaných v Santiagu, ostatní vesnice jako San Marco a Panajachel jsou na tom taky špatně. Zítra mezi osmou a devátou bude u městského úřadu nábor dobrovolníků na pomoc postiženým vesnicím, tak že prý asi půjde pomoct. Taky mu prý dochází peníze a v San Pedru ani v Panajachelu nefunguje bankomat. Zašli jsme na jedno pivko doBarrios a dali jednu hru (nevím jak se jmenuje, něco jako z rohu do rohu pro tři hráče) s barmankou Johanou. Později se tam ukázali i mi spolužáci Harvy a Kalum, který v neděli odjeli do San Marco na kurz jógy. Říkali, že to tam bylo opravdu hrozný, jednu noc strávili v kostele. Ulicemi se valily potoky bahna a kamenů, spoustu domů to zbouralo, spoustu zasypalo. Viděl jsem fotku basketbalového hřiště a koš byl ve výšce jednoho metru! Prý jim řekli, za 5 minut jede loď do San Pedra, takže jestli chcete, tak teď nebo nikdy. Byly hrozně rádi, že jsou zpátky v bezpečném San Pedru a pijou pivko při svíčkách ve svém oblíbeném baru. Ukazoval jsem jim fotky z Naris del indio a Harvy, když viděl rozhlednu tak říkal "To je co? Na Naris del indio žádná rozhledna není!?"... takže jsme asi byli někde jinde, tak snad vyjde příště :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat