Rano jsme byli aktivni. Nejdriv double kajak (dokud je voda), potom snorchlovani: David, dve japonky s vestami, ukecana nemka - nabizena aktivita malou lodi na koralovy utes asi 10 minut daleko, fakt dobry za 4F$. Cestou zpet jsme jeli vne laguny az za vlny, ktere se lamou asi 200 metru od brehu a nikdo k nim nesmi (skoda, na kajaku by tam byla skvela surfovacka). Utekla nam kvuli tomu snidane, ktera byla v cene, a mimo urcenou hodinu nam ji samozrejme nikdo nechtel udelat. Ani za penize. Dotahli jsme svoje zasoby a ukuchtili si je sami v plazove kuchyni. Protoze uz nas vyhaneli kvuli check-outu, sedli jsme do auta a v nejvetsim vedru vyrazili na zapad smer Nadi. Prehled zajimavosti z cesty: 1) vlakove prejezdy jsou sice peclive znacene (dostatecne vystrazne), ale koleje konci v polich nebo vedou pres rozpadle mosty, takze uz pred nimi nebrzdime. 2) u pumpy maji krome normalniho benzinu (litr za 2,09F$ - u vsech pump stejna cena) i kerosine pro letadla a Korolevu Airport vypada jako stanek z trznice s vezickou. 3) vsichni (to znamena i chlapi) dneska nosi sukne. Pochopili jsme, ze minimalne v nedeli se to bere jako povinnost. Existuji dokonce i luxusni tvidove varianty. 4) reklamam u silnice vladne Chicken Express (holt Indove), vtipne je, ze ackoliv se tvari jako retezec, je to jen jeden fastfood v cele zemi. Po ceste k Nadi se zvetsoval nejen billboard a kure na nem, ale i nalehava otazka "Hungry?". Po Chicken Expressu ale nebylo vidu ani slechu, zato se objevil novy napis: "Tired?" Patrne reklama na kafe - taky se spolehlive zvetsovala, ale ke kafi nas nedovedla. Mimochodem, jen co jsme vjeli do Nadi, zacalo opet prset, takze pristav, ze ktereho nam ma jet lod na ostrovy, jsme obhlidli jen zbezne a uhaneli jsme se schovat do naseho milovaneho Mekace. David si vyslovene uzil Bigmeka, ale to nebylo nic proti Tercine radosti ze sucharu, ktere objevila v pristavu. Jsou sice velikosti mexickeho dolaru a jedna krabicka stoji skoro 7F$, ale ...! Pokracovali jsme dal na sever, kde jsme se chteli ubytovat v Lautoce nebo okoli. Okouzlil nas Stoney Creek resort, usedlost v horach (z tepleho bazenu koukate na skalnate vrcholy), ale za pokoj chteli 80F$, a to nam pripadalo moc. V Lautoce jsme pochopili, ze to vubec nebyla spatna cena. Obhlidli jsme tam dva hotely, oba hnusny (i nejluxusneji pokoje) a pritom skoro stejne drahy. Naivne jsme se rozhodli pokracovat v ceste, i kdyz uz se stmivalo, a vydali jsme se do mesta Ba, o kterem Ba-snil Pino. Pry konecne nefalsovana fidzijska atmosfera. Treba jsme Pina spatne pochopili, ale to nefalsovane Fiji byly nefalsovane sexualni pracovnice na kazdem rohu, nebylo ani koho se zeptat na cestu. Skoncili jsme v jedinem mistnim hotelu: Ba Hilton Hotel (hogo fogo podnik, kde zakazovali po 17 hodine chodit v tricku). Chteli 67 F$ za pokoj, coz byla v prvnim pripade spelunka se zdemolovanym sprchovym koutem. Vzali jsme jiny, "o moc" lepsi (haha ;-/) a jeste jsme zazili horkou chvilku, kdyz David zapomnel, ze jsme z bankomatu vybrali 1800F$ (18 tisic kc) ve spouse malych bankovek a na recepci vytahl naditou penezenku. Chvili pred nami personal vybehl docela divoce s podivnymi typky a na nas se dival podobne, takze jsme po zbytek vecera premysleli, jak se v pokoji zabarikadovat a kam schovat penize (do mrazaku pod ledy, do krabice od sucharu, do zlatych stranek - hlavne je rano nezapomenout). Jo a za sousedy jsme meli opet Indy: sedeli s nami na spolecne terase s vyhledem na bazen a krkali, plivali a rihali tak, ze Terka radsi zalezla do ledoveho pokoje (poprve mame klimatizaci!). Davida odradilo az pozvani na kavu (to je to bahynko v lavoru, co jsme ho videli v Pacific Harbouru). Narocny den. Zitra budem strucnejsi.
Žádné komentáře:
Okomentovat