Od 5 do 7 jsem se jeste valel a zkousel jeste usnout, pak jsem vyrazil na snidani, skoro nikdo dole nebyl a vratny byl dneska nejakej divnej - tvari se tajemne, mluvi hrozne potichu a zmantene, takze mu vubec nerozumim a ani jsem z nej nedostal, jestli si muzu udelat tousty. Dal jsem na hodku internet (holky psali, ze uz jsou v San Pedru a ze je najdu v hostelu Casa Elena), zbalil jsem se a vyrazil na autobusovy terminal Rebuli. V mape v pruvodci to neni poradne znacene, cisla ulic casto chybi, takze se alespon snazim drzet spravny azimut.
Taky tu nejsou prechody pro chodce a lidi proste prebihaj kde chtej a jak chtej. Kdyz jsem potreboval prebehnout jednu rusnou triproudovku, tak jsem si radeji pockal, az pujde nejaky domorodec a prebehl jsem hezky s nim. Nahodou jsem objevil dulezity orientacni bod - krizovatku calle 21 a avenida 2 a po dvou blokach nahodou objevil, ze stojim vedle autobusaku Rebuli. Teda on je to spis takovy dvorek, kde stoji na sebe namackane 3 autobusy. Bus jede az 11:30, ne kazdou hodinu, jak nam rekli v hostelu, takze musim hodinu a pul cekat. Na autobusaku stoji ochranka s brokovnici a nabojema za opaskem - kdyz ale prisej jeden chlapek, zreme mistni bavic, zacal ochrance brat brokovnici a hrat si s ni! Ten chudak z ochrany byl jako maly kluk, kteremu berou hracku. Sedl jsem si na lavicku a snazil se hlidat vsechny my veci. Kdyz jsem sel na zachod (mimochodem dost odpornej) asi jen 5 metru od me lavicky, privazal jsem k ni batoh za popruh. Kdyz jsem se za necelou pulminutku vratil, batoh tam sice porad byl, az pozdeji jsem si ale vsiml, ze mam utrzeny roh karimatky - nevim jestli mi chteli sebrat cely batoh nebo si z nej odnest jen suvenyr. Taky mi chteli hodit batoh na strechu, kam vazali ostatni velky zavazadla, ale trval jsem na tom, ze si ho vezmu s sebou dovnitr - nastesti se mi pak vesel nad sedacku. Odjezd byl kupodivu vcas. Behem jizdy po Guatemala City stal v prednich dverich chlapek a volal na lidi na chodniku "Pana, Panajachel". Kdyz si nekdo na autobus mavnul, tak se mu zastavilo. Pribyvali novi cestujici a taky nastupovali a vystupovali odchodnici se vsim moznym - nekdy meli i proslov k tomu, jak bajecne je to co prodavaji a vsechno predvadeli - dokonce i zubni pastu, vytlacil jeden obchodnik trochu z tuby, aby lidi videli, jakou ma bajecnou barvu :-) Kdyz jsme vyjeli z Guatemala City a autobus zacal prudce stoupat do kopcu okolo mesta, zacal se mezi lidma prodirat vyberci jizdneho - 18Q za skoro ctyrhodinovou jizdu, dobre ne? Za mnou sedela jedna nemka, ktera nemela zadne Quetzaly (dnes prijela z Mexika a mela jen dolary a pesos), tak jsem ji pujcil dvacku, s tim, ze mi to v San Pedru vrati, jestli se potkame. Docela jsem cumel, jak kvalitni tu maji silnice! V Panajachel jsem skoro nestihnul vystoupit, ale ostatni lidi zacali volat a piskat na ridice, aby pockal. Cestou k jezeru (asi jen 3 minuty od zastavky) na me z dalky volal jeden kluk, "San Pedro?", dovedl me k lodicce (male ale s 75konovym motorem) a skasnul o 20Q. To mi prislo dost, podle pruvodce to melo stat mezi 6 a 15, ale koukal jsem, ze ostatni plati stejne. Jeste asi 10 minut jsme se na lodi houpali privazany k molu a pak vyrazili napric jezerem.
Byly docela velky vlny, ale stejne to s clunem pral, co to slo, takze to s nama pekne cloumalo. Obas ve vode plavaly kameny, nekdy bylo slyset, jak bouchli do lodi, nekdy jich bylo tolik, ze je musel objizdet - vubec nechapu, kde se tam vzaly a jak to, ze plavou!? V San Pedru si me hned v pristavu odchytl nahanec do hostelu a skol spanelstiny a zacal mi vnucovat ty "nejlepsi". Sel jsem ale rovnou do hostalu Casa Elena, ktery jsem videl uz z lodi. Holky tam nebyly a ani nikdo nevedel, jestli vcera nejaky tri nemky dorazili. Sel jsem tedy hledat skolu Casa Rosario, jejichz intetnetove stranky se mi hrozne libili a hlavne jsem z nich vycetl hodne uzitecny rad, jak se do San Pedra dostat (kompletni popis cesty z letiste az do skoly v San Pedru), a vubec uzitecne tipy, jako treba co jist a pit aby se clovek nepo.... Nahanec sel jeste chvilku se mnou, samy "amigo, amigo", ale kdyz zjistil, ze na jeho rady stejne nedam, vratil se do pristavu. Torchu jsem si poboudil, ale Casa Rosario nakonec nasel. V kancelari byli akorat deti, ktere se mi ale snazili pomoct a nakonec zavolali majitele. Hrozne prijemny chlapek, mluvil hezky pomalu, znal Cechy, vedel o revoluci i o rozdeleni, takze asi zadny blbec. Rekl jsem, ze se nejdriv potrebuju trochu rozhlednout po San Pedru a ze bych chtel zatim jen ubytovani na par noci. Zavedl me do hostelu, ktery byl v zahrade, pokoje byly docela pekny a cena 18Q/noc. Zaplatil jsem mu zatim jednu noc, on pokoj pripravil - vymetl pavuciny, povlikl postel a rozloucil se, at se stavim v kancelari, jestli budu neco potrebovat (je asi 200m od hostelu).
Zasel jsem na internet, kde jsem mel email od Anji, ze budou vecer v Alegre pubu, ze maji akci cuba libre za 3Q. Vyrazil jsem az po sedmy hodine a uz byla uplna tma. Navic po ceste zniceho nic vypli proud v celem San Pedru, takze jsem toho moc nevidel, jen jsem potkaval lidi se svickama - asi jsou tu na to zvykli :-) Docela jsem bloudil, ptal se, kde je Alegre pub a skoro nikdo to nevedel, tak jsem proste sel a sel, az jsem dorazil (nevim jak) do pristavu a hle, Alegre pub. Holky tam byly a meli hroznou radost, ze me vidi (uz taky meli v sobe nekolik cuba libre :-). Bylo to docela fajn, kecali jsme, hrali jsme karty (nejakej Whist, ci co) a pili pivko (1 litr za 26Q - docela drahy, ze!) Prisedl si k nam jeden holandan - Martin a byl "hrozne vtipnej". Pak jsme jeste zasli na diskoteku, kde krome nas skoro nikdo nebyl, a kolem 3 jsem vyrazil zpet do Casa Rosario. Dneska se toho stalo docela dost, ze? Slibuju, ze priste to bude strucnejsi :-)
Taky tu nejsou prechody pro chodce a lidi proste prebihaj kde chtej a jak chtej. Kdyz jsem potreboval prebehnout jednu rusnou triproudovku, tak jsem si radeji pockal, az pujde nejaky domorodec a prebehl jsem hezky s nim. Nahodou jsem objevil dulezity orientacni bod - krizovatku calle 21 a avenida 2 a po dvou blokach nahodou objevil, ze stojim vedle autobusaku Rebuli. Teda on je to spis takovy dvorek, kde stoji na sebe namackane 3 autobusy. Bus jede az 11:30, ne kazdou hodinu, jak nam rekli v hostelu, takze musim hodinu a pul cekat. Na autobusaku stoji ochranka s brokovnici a nabojema za opaskem - kdyz ale prisej jeden chlapek, zreme mistni bavic, zacal ochrance brat brokovnici a hrat si s ni! Ten chudak z ochrany byl jako maly kluk, kteremu berou hracku. Sedl jsem si na lavicku a snazil se hlidat vsechny my veci. Kdyz jsem sel na zachod (mimochodem dost odpornej) asi jen 5 metru od me lavicky, privazal jsem k ni batoh za popruh. Kdyz jsem se za necelou pulminutku vratil, batoh tam sice porad byl, az pozdeji jsem si ale vsiml, ze mam utrzeny roh karimatky - nevim jestli mi chteli sebrat cely batoh nebo si z nej odnest jen suvenyr. Taky mi chteli hodit batoh na strechu, kam vazali ostatni velky zavazadla, ale trval jsem na tom, ze si ho vezmu s sebou dovnitr - nastesti se mi pak vesel nad sedacku. Odjezd byl kupodivu vcas. Behem jizdy po Guatemala City stal v prednich dverich chlapek a volal na lidi na chodniku "Pana, Panajachel". Kdyz si nekdo na autobus mavnul, tak se mu zastavilo. Pribyvali novi cestujici a taky nastupovali a vystupovali odchodnici se vsim moznym - nekdy meli i proslov k tomu, jak bajecne je to co prodavaji a vsechno predvadeli - dokonce i zubni pastu, vytlacil jeden obchodnik trochu z tuby, aby lidi videli, jakou ma bajecnou barvu :-) Kdyz jsme vyjeli z Guatemala City a autobus zacal prudce stoupat do kopcu okolo mesta, zacal se mezi lidma prodirat vyberci jizdneho - 18Q za skoro ctyrhodinovou jizdu, dobre ne? Za mnou sedela jedna nemka, ktera nemela zadne Quetzaly (dnes prijela z Mexika a mela jen dolary a pesos), tak jsem ji pujcil dvacku, s tim, ze mi to v San Pedru vrati, jestli se potkame. Docela jsem cumel, jak kvalitni tu maji silnice! V Panajachel jsem skoro nestihnul vystoupit, ale ostatni lidi zacali volat a piskat na ridice, aby pockal. Cestou k jezeru (asi jen 3 minuty od zastavky) na me z dalky volal jeden kluk, "San Pedro?", dovedl me k lodicce (male ale s 75konovym motorem) a skasnul o 20Q. To mi prislo dost, podle pruvodce to melo stat mezi 6 a 15, ale koukal jsem, ze ostatni plati stejne. Jeste asi 10 minut jsme se na lodi houpali privazany k molu a pak vyrazili napric jezerem.Byly docela velky vlny, ale stejne to s clunem pral, co to slo, takze to s nama pekne cloumalo. Obas ve vode plavaly kameny, nekdy bylo slyset, jak bouchli do lodi, nekdy jich bylo tolik, ze je musel objizdet - vubec nechapu, kde se tam vzaly a jak to, ze plavou!? V San Pedru si me hned v pristavu odchytl nahanec do hostelu a skol spanelstiny a zacal mi vnucovat ty "nejlepsi". Sel jsem ale rovnou do hostalu Casa Elena, ktery jsem videl uz z lodi. Holky tam nebyly a ani nikdo nevedel, jestli vcera nejaky tri nemky dorazili. Sel jsem tedy hledat skolu Casa Rosario, jejichz intetnetove stranky se mi hrozne libili a hlavne jsem z nich vycetl hodne uzitecny rad, jak se do San Pedra dostat (kompletni popis cesty z letiste az do skoly v San Pedru), a vubec uzitecne tipy, jako treba co jist a pit aby se clovek nepo.... Nahanec sel jeste chvilku se mnou, samy "amigo, amigo", ale kdyz zjistil, ze na jeho rady stejne nedam, vratil se do pristavu. Torchu jsem si poboudil, ale Casa Rosario nakonec nasel. V kancelari byli akorat deti, ktere se mi ale snazili pomoct a nakonec zavolali majitele. Hrozne prijemny chlapek, mluvil hezky pomalu, znal Cechy, vedel o revoluci i o rozdeleni, takze asi zadny blbec. Rekl jsem, ze se nejdriv potrebuju trochu rozhlednout po San Pedru a ze bych chtel zatim jen ubytovani na par noci. Zavedl me do hostelu, ktery byl v zahrade, pokoje byly docela pekny a cena 18Q/noc. Zaplatil jsem mu zatim jednu noc, on pokoj pripravil - vymetl pavuciny, povlikl postel a rozloucil se, at se stavim v kancelari, jestli budu neco potrebovat (je asi 200m od hostelu).Zasel jsem na internet, kde jsem mel email od Anji, ze budou vecer v Alegre pubu, ze maji akci cuba libre za 3Q. Vyrazil jsem az po sedmy hodine a uz byla uplna tma. Navic po ceste zniceho nic vypli proud v celem San Pedru, takze jsem toho moc nevidel, jen jsem potkaval lidi se svickama - asi jsou tu na to zvykli :-) Docela jsem bloudil, ptal se, kde je Alegre pub a skoro nikdo to nevedel, tak jsem proste sel a sel, az jsem dorazil (nevim jak) do pristavu a hle, Alegre pub. Holky tam byly a meli hroznou radost, ze me vidi (uz taky meli v sobe nekolik cuba libre :-). Bylo to docela fajn, kecali jsme, hrali jsme karty (nejakej Whist, ci co) a pili pivko (1 litr za 26Q - docela drahy, ze!) Prisedl si k nam jeden holandan - Martin a byl "hrozne vtipnej". Pak jsme jeste zasli na diskoteku, kde krome nas skoro nikdo nebyl, a kolem 3 jsem vyrazil zpet do Casa Rosario. Dneska se toho stalo docela dost, ze? Slibuju, ze priste to bude strucnejsi :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat